ČJA 4
56 noži dat. sg. m. (335)
ohni (217)
1 M noži (nožy 706)
nožu — núžu
2 Vedle morfologického rozdílu vycházejícího z uplatnění změny ’u > i byla zachycena i diference hláskoslovná nožu × nůžu, spočívající ve vyrovnání podoby základu s podobou v nominativu, viz též ČJA 4-33 nože gen. sg. m. K hláskovým obměnám koncovky -u (-o, -) srov. PRO D2abc. Forma noži doložená z vm. nářečí má koncovku od původu lokálovou; pronikla sem na pozadí vztahu dativ-lokál, a nejde tedy o formu paralelní s nář. tvarem v Čechách.
3 Dichotomie noži (záp.) × nožu (vých.) je ostře územně vymezena. Hranice mezi oběma formami se shoduje s bývalou zemskou hranicí s výjimkou jejího již. úseku: zde (od Jihlavy směrem k jihu) pokračuje předěl po záp. hranici čm. nářečí. Hlásková obměna nůžu pokrývá záp. polovinu Moravy. Tvar noži se objevuje souvisle i v malém areálu ve stř. úseku vm. nářečí. Pod vlivem spis. jazyka proniká také do mluvy mor. měst, zejména pohraničních.
4 noži Db, Tk, MČ
nožu stč., sloven.
5 noži Ju 1–3, 5, Ru 2–4 — nožu Po 1, Ju 6, 7, Ru 5 — nožoj Po 1
6 —
7 Byl zkoumán také tvar dat. sg. substantiva oheň. Nářečí využívají týchž koncovek v takřka shodném zeměpisném rozložení. Hranice ohni × ohňu má obdobný průběh, vede však poněkud východněji, a to v sev. (záp. Litovelsko) a již. úseku.
Kl