54        pekaři dat. sg. m. (51) —

koni (808)

kanci (884)

1    M         pekařovi (701 pekařovjy, p’ekořovi 818, 831–836) — pekařoji 801–805 — pekařoj — pekařov 603

pekaři (-u 632, 674, 832)

2                 Byly zachyceny vesměs tytéž jevy jako u položky sousedovi: Rozdíl tvaroslovný (-ovi × -i) je rozhojněn diferencemi hláskoslovnými (-ovi × -oji × -oj × -ov, srov. ČJA 4-53 sousedovi dat. sg. m., k pravidelné obměně -uvi srov. PRO F3), koncovka -i je výsledkem vývoje ’u > i. Původní zakončení -u jsme na mapu nezakreslovali. Jeho starý předpokládaný rozsah ostatně nemůže být zaznamenán, protože tvar pekařu byl v příslušných nářečích plně nahrazen formou pekařovi a byl zapsán jen ve třech lokalitách (k územnímu rozsahu změny ’u > i srov. ČJA 4-56 noži dat. sg. m.).

3                 Uzemní rozložení koncovky -ovi (a jejích variant) se v mnohém shoduje se stavem zachyceným na mapě ČJA 4-53 sousedovi dat. sg. m.: Forma pekařovi se vyskytuje jako jediná na Moravě a ve Slezsku, v Čechách však nebyla zachycena v tak výrazném rozsahu. Na záp. okraji středoopavských nářečí se vyskytují varianty -oji a -oj. Obměna pekařov je pak doložena pouze jednou z jz. Moravy. Dominantním tvarem v Čechách je pekaři: Objevuje se jako jediný takřka v celých střč. a jzč. nářečích, ojediněle též na Kladsku. Na okrajích se vyskytuje souběžně s variantou pekařovi (výrazná je tato dubletnost zejména v zč. nářečích). Také pro stav zachycený v městech je příznačná koexistence obou tvarů. V mor. a slez. městech jde v případě tvaru na -i o koncovku vnesenou sem ze spis. jazyka.