51        Příbrami gen. sg. f. (2583) —

1    M         Příbrami

Příbramňe

Příbrame 607, 624

N          Příbrama m., Příbramu m., Příbram plt. 306, 307

2                 U vlastních jmen typu Příbram f. (Kuřim, Chrudim, Ohrozim apod.) byl mapován tvar genitivu sg. Ve staré češtině byla tato vlastní jména mužského rodu (šlo o jmenný tvar adjektiva přivlastňovacího) a skloňovala se jako jména typu oráč. Později přešla v důsledku přehlásky ’a > e (vyrovnání koncovky gen. sg. jo- a ja-kmenů – oráčě jako duše) k ženskému rodu i sklonění. Forma Příbrami má zakončení podle i-kmenů (typ kost), Příbramě podle ja-kmenů (typ píseň). Podoba gen. sg. f. Příbramy (v nář. realizaci Příbrame) má zakončení a-kmenové (typ žena).

Tvary maskulin uvádí ještě Dobrovský (vedle tvarů ženského rodu). Slovník Jungmannův je ve svých údajích nejednotný, vlastní jmena na -im/-am a -slav (-clav) sice řadí k femininům, ale zakončení uvádí různě u jednotlivých slov: Příbrami, „Kouřimi (lépe než Kouřimě)“, „Chrudimi (lidově i -ě)“. J. Gebauer doporučuje zakončení ja-kmenové, F. Trávníček se naopak klonil k zavedení dubletních koncovek, koncový formant -ě uvádí pouze jako řidší. Ve spisovném jazyce jsou dnes možné tvary oba (Příbrami i Příbramě).

Tato vlastní jména si především ve východní polovině území českého národního jazyka uchovala původní mužský rod, a to patrně v důsledku neprovedení přehlásky ’a > e, která by umožnila vyrovnání koncovky gen. sg. jo- a ja-kmenů. (K tomu srov. izoglosu PRO E6.) Tvar gen. sg. maskulina Příbram nemapujeme, srov. ČJA 4-22 Příbram nom. sg.

V některých lokalitách na vých. Moravě a ve Slezsku nebyl daný typ pojmenování obcí zachycen vůbec nebo je znám jen ze spisovného jazyka.