47        pece gen. sg. f. (197) —

1    M         pece

peci — pec

pecí

2                 Nář. rozdíly tvaru gen. sg. substantiva pec (pův. i-kmen) vyplývají z kolísání mezi typem píseň a kost.

V centrálním úseku střm. nářečí byl zapsán tvar pece. Podoba pec svědčí o pův. i-kmenové koncovce -i (> y > , srov. PRO F1). Podobou s koncovkou -e se dialekty zařazují ke vzoru píseň. Vzhledem k nesystematickým zápisům  na území, kde lze tento foném předpokládat, nebylo v některých případech možné rozhodnout, zda jde o přiklonění k typu kost nebo píseň. Zeměpisný obraz rozšíření tvaru gen. sg. podle typu kost tak patrně není zcela úplný.

Pro slez. nářečí je typické maskulinum pec, proto zde nemohl být tvar gen. sg. f. mapován.

3                 Tvar peci tvoří areály v záp. Čechách, na již. Českobudějovicku a ve vm. nářečích v oblasti mezi Vsetínem a Uherským Brodem. Dále byl zaznamenán na Novoměstsku, na již. Moravě, ve vých. části podorlického úseku, rozptýleně v centrálním úseku střm. nářečí (zde v obměně pec) a sporadicky i jinde. Pro Chodsko je charakteristická obměna pecí. Na ostatním území čes. národního jazyka a také v městské mluvě je tvar pece.