428      buď 2. os. sg. imp. (2481)

1    M         buď — bujď — buj — byď — bijď 439 — byj 456, 457, 460, 836, 84

budej 450

2                 V imp. formách 2. os. sg. slovesa být byly zapsány vedle tvarů s kořennou samohláskou u (buď × bujď × buj) též tvary s kořenným y (byď × byjď × byj). Okrajově byl zaznamenán morfologický rozdíl buď × budej.

Forma buď, shodná se spis. jazykem, vznikla odsunutím imp. koncovky 2. os. sg. -i. Koncové -i v imperativu způsobilo měkčení koncového konsonantu préz. kmene (budu, ale budi > buď), srov. též např. ČJA 4-334 přijď. Forma byď je sekundární; vznikla vyrovnáním podle tvarů s kmenem infinitivním a minulým (např. být, byl) a je odrazem tendence po zpravidelnění základu v paradigmatu. Zcela ojedinělým novotvarem je i forma budej, jež je výsledkem analogie podle imperativního tvaru sloves 5. třídy (dělej).

Hláskové podoby bujď a byjď jsou formy s vkladným j, které je navíc podporováno disimilací zubnic (na pozadí forem 2. os. pl. bujte, byjte ve skupení -dt- > -ťt- > -jt-), běžnou zejm. v jzč. nář. Podrobněji k tomuto jevu srov. oddíl o hláskosloví. Odstraněním takto vzniklé pobočné slabiky (odpadnutím koncového a obtížně vyslovitelného -ď ve skupině -jď) pak vznikly tvary buj, byj. K pravidelným hláskovým změnám samohlásek -u- a -y- viz PRO D2abc a F2a.

3                 Imperativní formy buď a byď vytvářejí ostře vymezené areály.

Tvar buď je doložen z celých Čech a odděleně z vých. poloviny Moravy a záp. poloviny slez. nář. V Čechách byly navíc dubletně zachyceny varianty buj (střč. nář., již. polovina zč. oblasti a Českobudějovicko) a bujď (záp. Čechy).

Forma byď je charakteristická pro větší záp. část Moravy včetně většiny Slovácka a pro vých. polovinu slez. nář. s přilehlým cípem vých. Valašska. Dubletně byla zapsána též na širokém Českobudějovicku. Varianta byj vytváří mikroareál na Doudlebsku, ojediněle je doložena též z přechodových nář. čes.-pol.

Morfologická forma budej byla sporadicky zaznamenána na Českobudějovicku.

Situace ve městech se shoduje s nář. okolím; v oblastech formy byď se navíc vlivem spis. jazyka šíří podoba buď.

4    buď  stč., Db, Tk, MČ, sloven., pol. bądź, hluž. budź

5    buď Po 1, Ju 2–4, 7, Ru 2–4 — buj Ju 1, Ru 3, 4 — biď Ru 5

6    ASJ II 252:225, OLA 2534

Ši