427      není 3. os. sg. ind. préz. (2477)

1    M         neňí — neňi — néňí — néňi — néň (néňә 603, 609) — niňi (niňí 441, též 303) — níňi — nejňí — nejňi — néjňi 220, 508, 711, 718, 720 — ňeňi (ňé- 721, 747, též 755)

ňima (ňimo 818)

ňe 801

ňeje 818

2                 U nář. podob 3. os. sg. ind. préz. slovesa nebýt byly zjištěny diference morfologické (není × nima × ně × něje) a četné rozdíly hláskoslovné (není × neni × nyni × nýni × nejní × néní × nejni × néni × néň × néjni × něni).

Podoba není, shodná se spis. jazykem, vznikla monoftongizací ie > í ze staršího nenie (tak už stč.).

Pokračováním dalšího stč. tvaru nýnie jsou zřejmě formy nýni, nejní a néni (srov. změnu ý > ej > é; v záp. Čechách nelze také vyloučit, že jde o reflex pokračování vývoje užší výslovnosti diftongu ej > yj > ý, tj. nejni > nyjni > nýni; v čuháckých nář. je varianta nýni výsledkem pravidelné obměny é > í). V tvaru nejní má souhláska -j- navíc podporu u ostatních forem prézentního paradigmatu s náležitou souhláskou -j-: nejsem, nejsi atd. Podoba néni je dvojího původu: ve střm. nář. reflektuje pravidelnou obměnu nejni > néni (srov. PRO D1a), zatímco v svč. a střč. nář. je výsledkem novějšího dloužení (srov. např. obdobný rozsah variant pole × póle, ČJA 3-30 pole) a ve vm. dialektech má é sekundární délku před ň (k těmto jevům srov. odd. o hláskosloví).

Forma néň dokládá redukci koncového -i (srov. PRO C2a). Výskyt podoby něni odpovídá PRO D4, protože však bývá nezvykle často v dubletě s nář. neni, na mapě ji zaznamenáváme.

Morfologická varianta nima je ustrnulý tvar slovesa nemá (a je náležitou hláskovou obměnou podoby něma, srov. PRO E7). Funguje jako součást přísudku jmenného se sponou v celém paradigmatu: ja nima zdrovy, my nima sum zdrovi; ve spojení s genitivem: nima brata. Tato forma má návaznost v pol. (typ nie ma (brata)).

Základem podoby něje je tvar slovesa být ve 3. os. sg. ind. préz. (je), ke kterému je připojena záporka (ně-), popř. slovesný základ se záporkou splynul: ně je > ně (lze uvažovat též o vlivu polštiny, srov. nie jest).

3                 V Čechách (kromě zč. nář. a širšího Podkrkonoší) převládá podoba nejni (na východě tvoří hranici předěl mezi čm. a střm. nář.); jako jediná byla zapsána především na vých. a již. okrajích areálu; jinde bývá v dubletě s dalšími obměnami (zejména s neni a na části svč. nář. s výběžkem k Praze s néni).

Varianta neni byla zachycena jako dubletní téměř v celých Čechách (s výjimkou vých. a již. okrajů a chodského úseku, kde je doložena podoba není – roztroušeně je i jinde); nedubletně byla zapsána v širším Podkrkonoší a dále v pruhu zhruba mezi Louny a Plzní a podél vých. okraje zč. nář. oblasti; vyskytuje se též ve slez. nář. a porůznu byla zapisována i na Moravě.

Obměna néni je charakteristická pro střm. a vm. nář., objevuje se i v svč. nář., zejména severněji, a severozápadně od Prahy.

Forma nyni vytváří areál v pásu zhruba mezi Manětínem a Železnou Rudou, a to často v dubletě s nýni (ta se dokládá i z čuháckých nář.).

Podoba něni byla zapsána ve slez. nář. na východ až k linii Ostrava – Frýdek-Místek, kde na ni navazuje areál formy nima (ta je typická především pro přechodová nář. čes.-pol.).

V přilehlých zkoumaných obcích na území Polska byly sporadicky zaznamenány obměny ně a něje.

Méně často byly zachyceny tyto dialektismy: néní v sev. polovině vm. nář.; nejní na Pelhřimovsku, Novoměstsku a v sv. cípu svč. nář.; néjni jen ojediněle jihovýchodně od Kolína, na vých. Novoměstsku a na záp. okraji dolských nář.

Situace ve městech se vesměs shoduje s venkovským nář. okolím.