425      jsem 1. os. sg. ind. préz. (2473)

jsme 1. os. pl. ind. préz., jste 2. os. pl. ind. préz. (2475)

1    M         sem

som

sim 323, 445, 702 (səm 440, 443, 453)

su

já jest 818, 819

sem je (ja sem jo 801, ja sem je 809, 816, 821, 823, 827, 829, 82)

jáh je (jo jech 832, jo je 818, 832, 835, 836, 84)

ježech 832, 84 (jožech 831)

2                 Nář. tvary 1. os. sg. ind. préz. sponového slovesa být vykazují četné diference morfologické: sem × som × sim × su × já jest × sem je × jách je × ježech.

Z pův. podoby 1. os. sg. ind. préz. slovesa být – jesmь – vzniklo přechodné *(j)sm a novým vložením epentetického -e- se vytvořila forma jsem, poté bylo odsunuto i (od původu) hiátové j- a zanikla pobočná slabika. Ve spis. grafice se toto j- uchovává, spis. výslovnost připouští dvě možnosti: jsem i sem; vzhledem k zcela výlučné výslovnosti sem uvádíme formy bez j- i na mapě.

Sekundární podoba su byla vytvořena analogicky podle pravidelných sloves typu nesu (východiskem pro analogii byla podoba 3. os. pl. sou).

Obměna som představuje v kopaničářských nář. formu s epentetickým -o- a navazuje zde na slovenštinu; v již. Čechách je tento tvar nejasný, protože zde jinak vkladné -o- není.

Nář. sim vzniklo snad analogií podle tvaru 2. os. sg. si. (Variantu sym, zachycenou ve slez. nář., nemapujeme, jde o pravidelnou hláskovou obměnu sem > sym, srov. PRO E7.)

Složený tvar (já) sem je vznikl podle složených forem minulého času (např. já sem byl): základem je podoba slovesa být ve 3. os. sg. préz. (je), ke které přistupuje příslušný osobní morf 1. os. sg. préz. slovesa být (sem), popř. i osobní zájmeno (já); sem může být nahrazeno formantem -ch (-ech): jách je, popř. je vynecháno úplně: já jest. Někdy se však vynechává osobní zájmeno a formant -(e)ch se připíná k prvnímu přízvučnému slovu, např.: jag jo je sama > jagech je sama, ve Vrbicy jo je rodzuno > ve Vrbicyh je rodzuno (jeh rodzuno). Koncové -ch představuje relikt aoristového zakončení (vlivem asimilace znělosti se realizuje před j- jako -h). K hláskovým obměnám zájmena já viz PRO E8.

Řídce bylo zapsáno jednoslovné ježech obsahující zesilující formant -že- s vynecháním osobního zájmena, např.: to jožech je pijany > tožech je pijany > to ježech pijany > to jech pijany (‚jsem opilý‘).

3                 Tvar sem byl zaznamenán v celých Čechách, na přilehlé části Zábřežska a částečně i na jz. Moravě (až k Tišnovu a Mor. Krumlovu, kromě mikroareálu již. od Třebíče), odděleně se užívá na sev. okraji vm. nář. spolu s přilehlou oblastí slez. nář. (až k Ostravě a Frýdku-Místku); roztroušeně je doložen i jinde (zejména na záp. Novoměstsku a mezi Uherským Brodem a Vsetínem).

Podoba su byla zachycena téměř na celé Moravě – s výjimkou části jz. úseku a sev. okraje vm. nář.

V kopanič. nář. se užívá forma som. Ta je doložena též z již. Čech (soustředěněji z Doudlebska).

Řídce zapsanými nář. obměnami jsou sim (již. Klatovsko, sz. Prachaticko a již. Jindřichohradecko) a ježech (v přechodových nář. čes.-pol.).

Doklady na složené tvary pocházejí z pruhu mezi Opavou, Ostravou a Frýdkem-Místkem (sem je), z přechodových nář. čes.-pol. (jách je, pravidelné hláskové obměny tohoto spojení byly zapsány též na FrýdeckoMístecku) a z přilehlých zkoumaných obcí na území Polska (já jest).

Situace ve městech se zhruba shoduje s venkovským okolím.