424      stoje přech. přít. sg. m. (1719)

sedě (1725)

kleče (2124)

1    M         stoje — stoja (stója 729, 732, stojo 813)

fstoje — vestoje (vestoji 03, 04, přistoje 62) — fstoja — vestoja

zestoje — zestoja

postoja 604, 824 (postoji 813)

nastoja 514, 606, 607, 737

stojaci (-cə 747, stojuncy 819, postojuncy 819, stojyncy 830, 832–836, nastojacy 814, postojacy 814)

stojačky (-áčki 757, vestojački 79, stojanki 734)

postojačky (postojačku 824, postojunčku 831)

nastojačky 722, 738, 747 (nastojačku 813, 823, nastojku 813)

stojmo 806 (stojma, stojmem 807, nastojmo 812, nastáťúm 738)

2                 Pro vyjádření významu ‚stoje‘ má spis. jazyk dva způsoby vyjádření: jednak pomocí příslušného tvaru přechodníku (stoje), jednak pomocí adverbia (vstoje/vestoje/stojmo).

Zachycené nář. ekvivalenty se liší zejména slovotvorně (užitím různých předpon a přípon), srov. např. stoje × vstoje × zestoje × stojaci × stojačky × postojačky × stojmo, jednak hláskoslovně (neprovedením přehlásky ’a > e, které má na sz. Moravě odlišný rozsah, než uvádí PRO E6; zahrnuje i Litovelsko se Zábřežskem), např. vstoje × vstoja. Hláskoslovné povahy je diference v předponě v- × ve- (vstoje × vestoje).

3                 Jednotlivé slovotvorné i hláskoslovné varianty jsou výrazně územně vyhraněny.

Hranice hláskoslovného rozdílu -e × -a, promítající se do všech slovotvorných forem, vede po bývalé zemské hranici čes.-mor.: na západ jsou tvary přehlasované (stoje), na východ nepřehlasované (stoja); mikroareál s původním -a se objevuje i na Doudlebsku.

Výchozí přechodníkové muž. tvary přežívají v bezpředponové formě na Domažlicku (stoje) a záp. Rakovnicku, ale především ve střm. a vm. nář. (stoja). Jako oblast s pouze předponovou formou se vyčleňuje území Čech (vestoje v celé oblasti, vstoje v jzč. dialektech a v Poohří, zestoje v sv. části svč. nář.) a přilehlé jz. Moravy (vstoja, zestoja).

Útvary příponové, popř. předponově-příponové, jsou doloženy z vých. okrajů nár. jazyka: Nářečí na Slovácku charakterizuje výraz stojačky. Ten byl zapsán jako sporadický též na Ostravsku. Ve slez. nář. se užívá ekvivalentu stojaci, popř. (především v mor. části slez. nář.) postojačky.

Stav ve městech se shoduje s nář. okolím, do mluvy měst na Moravě a ve Slezsku proniká pod vlivem spis. jazyka výraz vestoje.