420      šli jsme 1. os. pl. min. č. (2446)

1    M         šli sme (smy, zmy) — šli my (šlihmy 831, myhmy šli 835)

my šli

2                 Na mapě je zachycen dvojí způsob vyjádření 1. os. pl. min. č.: jednak s pomocným slovesem, jednak bez pomocného slovesa; to je však nahrazeno osobním zájmenem.

Na mapě se nevěnujeme zeměpisnému rozšíření podob tvaru jsme, protože tím se zabývá 7. oddíl komentáře položky jsem (viz ČJA 4-425 jsem 1. os. sg. ind. préz.). Forma jsme má v nářečích vždy výslovnost bez náslovného j-, tolerovanou i spis. jazykem.

Zatímco v 1. os. sg. stojí osobní zájmeno já pravidelně jen před příčestím, v 1. os. pl. je tvar my v Čechách vždy před příčestím, ve vých. Slezsku pak i za příčestím: žyli my s teho (b. 819), kupili my to (b. 828), šli my (b. 831–836). V Čechách výraz my ve tvaru my šli představuje tvar osobního zájmena (ve shodě s rozšířením tvaru já šel, viz ČJA 4-418 šel jsem 1. os. sg. m. min. č.), ve Slezsku – vzhledem k územnímu rozšíření složených slovesných tvarů a vzhledem k pozici slova my – lze soudit, že toto my mohlo též vzniknout z tvaru pomocného slovesa smy, chmy zánikem s-, ch- (srov. v polštině szliśmy / szlichmy, srov. ČJA 4-294 voláme 1. os. pl. ind. préz.). Šlo by pak o pomocné sloveso, jak prozrazují i tvary šlihmy a myhmy šli, které vznikly asimilací z tvarů zakončených na -chmy (srov. tvary préterita 1. os. sg. šelech, jach šel). Zakončení -chmy přešlo do préterita z kondicionálu (srov. stč. aorist 1. os. pl. bychom, bychme, bychmy, srov. ČJA 4-423 (nesli) bychom 1. os. pl. kond. přít.). Ve Slezsku tedy slovo my ve spojení my šli i šli my můžeme považovat jak za tvar osobního zájmena, tak spíše za tvar pomocného slovesa. V nářečích totiž může stálá příklonka stát i na absolutním počátku výpovědi.

3                 Užití pomocného slovesa jsme ve spojení s příčestím (šli jsme) je charakteristické pro Moravu, většinu Slezska (na Frýdecku a v přechodových nář. čes.-pol. jako dubleta v nář. obměně šli my), dále pro vých. polovinu svč. nář. s přilehlým sv. pruhem střč. nář., pro nejvýchodnější cíp jzč. nář. a odděleně pro sz. Plzeňsko. Tato varianta byla jako dubleta zachycena i jinde v Čechách (zvláště na okrajích), soustředěněji na Mladoboleslavsku, Roudnicku, Rakovnicku, Klatovsku a Českobudějovicku. (Je třeba dodat, že dnes typ šli jsme se běžně užívá po celých Čechách, charakterizuje však spíš mluvu mladší generace.)

Spojení my šli se vyskytuje v Čechách v záp. části svč. nář., ve střč. nář. bez sv. pruhu a v jzč. nář. bez sz. Plzeňska, odděleně na Náchodsku a dále na Hlučínsku, Frýdecku a v přechodových nář. čes.-pol. Jako dubletní varianta se častěji objevuje ve vých. části svč. nář.

Stav ve městech se neodlišuje od venkovského okolí, jen v některých čes. městech navíc proniká typ šli jsme (zřejmě vlivem spis. jazyka).

4    šli jsme  stč. Db, Tk, MČ. sloven, išli sme, pol. szliśmy, hluž. šli smy

5    šli sme Po 1, Ju 4, 7, Ru 2–5 — my šli Ju 2

6    ASJ II 311:275, AJŚ 1438

Ko