415      (je/máme) zaseto perf. (1021)

1    M         zaseto — zasíto (vo- 307, 311, 316) — zasito

zaseté — zasété — zas’ite (-šy-; též zasítí 108) — zas’ate (též zasjaté 755) — zas’ote

zasíno 301, 302

2                 V jmenné části konstrukce je/máme zaseto byl zaznamenán morfologický rozdíl mezi jmenným a složeným typem deklinace (zaseto, tak i spis. jazyk × zaseté). Okrajová je diference v uplatnění odlišných participiálních přípon, t-ové a n-ové (např. zaseto × zasíno).

Na mapě registrované hláskoslovné rozdíly se týkají kořenné samohlásky; vznikly vyrovnáním podle jiných tvarů paradigmatu, především však podle infinitivu. Pův. základovou hláskou v příčestí je -e- (zaseto/zaseté). Zč. a szč. podoba s -í- zasíto vznikla vyrovnáním podle infinitivu zasít nebo podle příčestí minulého (srov. ČJA 4-379 sil příč. min. sg. m.), jzč. obměna s -i- (zasito) patrně zkrácením podle sloves typu krýt (part. pas. kryt). Slez. podoba s -i- zas’ite je opět důsledkem příklonu k infinitivu nebo příčestí minulému, v nichž je však krátkost samohlásky způsobena pravidelným krácením (srov. PRO A1a). Vm. varianta zasété odráží vyrovnání podle tvaru příčestí minulého (zasél). Slez. varianty se -s’a- a -s’o- reflektují výchozí základ -s’á- (obsažený též ve východoslezských nář. tvarech příč. činného a infinitivu), jenž vznikl stažením skupení -ěja- (podobně např. smějati > sm’áti, srov.ČJA 4-379 sil příč. min. sg. m.) a nepodlehl přehlásce.

V chodském ekvivalentu zasíno je uchována podoba n-ového příčestí, doložená ještě ve staré češtině, do které se promítá dloužení v příponovém -’en (> -ien > -ín), běžné na celém území Čech (srov. ČJA 4-413 je/máme uvařeno perf.).

3                 Územní rozložení tvarů jmenných (záp.) a adjektivních (složených; vých.) se shoduje s vymezením popsaným v komentáři ČJA 4-413 je/máme uvařeno perf.