ČJA 4

414      (je/máme) sklizeno perf. (1053)

1    M         sklizeno (sklízeno 464) — skliďeno 608, 613, 624 — sklizíno (sklízíno 131, 132, 152, 153, sklízino 153) — skliďíno (skle- 514, též 511)

 

sklizené (sklí- 146, 642, 645, 683, 701, skližení 681) — skluzené — skliďené (sklí- 717, 719) — skluďené (též
806, sklú- 721) — skludzene (též 755, -une 831–836)

2                 Výzkum byl zaměřen na tvar trpného příčestí slovesa sklízet v kontextu sklízet obilí. V některých nářečích, zejména v již. Čechách a na vých. Moravě, se užívá sloves jiných, nejčastěji však slovesa svézt, srov. jč. svezíno/svezino/svežíno/svežino, svezený/svežený a vm. svezené/zvezené. Základ -klidit (popř. -klu-) je však v těchto nářečích rovněž doložen, třebaže u sloves s odlišnou předponou a s odlišným významem (uklízet, poklízet – u obou ‚uklízet; poklízet dobytek‘, srov. ČJA 3-183 poklízet dobytek); i v tomto případě byl příslušný tvar mapován. Srov. též ČJA 4-349 sklízet inf.

Vedle základního rozdílu morfologického (jmenná forma: -o × složená forma: ) byly zachyceny též diference hláskoslovné. Ty spočívají jednak v obměnách přípony -eno (-eno/-íno/-ino, srov. ČJA 4-412 (je/máme) otevřeno), jednak v souhláskové alternaci před příponou (z × ď × dz, k ní srov. ČJA 4-409 zasazený), jednak v hláskových variantách skli- × sklu-: -u- je pův. kořenná samohláska, -i- je výsledkem přehlásky ’u > i, blíže viz ČJA 5, Změna ’u > i, ’ú > í, s. 16–19

3                 Základní dichotomie forem jmenných (záp.) a složených (vých.) se shoduje s průběhem hranice zaznamenané na mapě ČJA 4-412 (je / máme) otevřeno.

Uzemní rozrůzněnost ekvivalentů je znásobena existencí hláskoslovných obměn souhlásky před formantem příčestí (srov. paralelní jev v položce ČJA 4-409 zasazený) a uchováním nepřehlasovaného kořenného ’u: většinové jsou tvary s fundujícím základem na -z-, vyskytující se v Čechách (sklizíno, sklizené), v střm. nář. bez jejich záp. úseku (sklizené, skluzené) a ve stř. části nář. slez. (skluzené). Obměn se základovým ď se užívá v sv. Čechách (sklidíno), na záp. Moravě v oblasti na západ od řeky Svitavy a Svratky (vesměs sklidíno, ojediněle skliděno, na Tišnovsku a již. Brněnsku skliděné), ve vm. dialektech (skluděné). Slez. nář. se vydělují obměnou -dz- (skludzené).

Pro nář. v Čechách a na jz. Moravě jsou navíc charakteristické obměny na -íno (čes. sklizíno, mor. sklidíno).

Stav ve městech nebyl zjišťován.

4    sklizeno  stč. skluzeno, Db, MČ

skluzené  sloven.

5    sklizeno Ju 2, 5, Ru 3 — sklizíno Ju 2, 3, Ru 2, 4 — skliďíno Po 1, Ju 1 — sklizeni Ju 2

6    —

Kl