Forma žnul je náležitým tvarem k infinitivu žnout; vznikla zřejmě vyrovnáváním s prézentními tvary, kde byl n-ový formant od původu. U obměny žnúl došlo k dloužení v důsledku analogického vyrovnávání s tvary s délkou vzniklou náhradním dloužením za ztrátu jeru, podoba žnoul je výsledkem diftongizace ú > ou.

V okrajové formě žun se reflektuje rozložená nosovka a odpadnutí koncového -l.

3                 Mapa poskytuje značně různorodý obraz. Nejrozsáhlejší území pokrývají formy žal a žnul.

Příčestí žal bylo zaznamenáno v Čechách na rozsáhlé oblasti zahrnující již. polovinu střč. nář. a sev. polovinu jč. nář. s výběžkem až na Doudlebsko a dále na záp. Moravě, v sev. polovině střm. nář. a na Příborsku. Zpravidla jako dubletní s formou žnul se vyskytuje ještě v odděleném areálu pokrývajícím horní Pojizeří, Novopacko a Královéhradecko a je doloženo i z úzkého pruhu při již. části mor.-sloven. hranice. Na většině území vm. nář. a ve stř. části střm. nář. se téměř výhradně užívá podoba žál. V pruhu při již. okraji Čech byla zachycena varianta žel a v záp. Čechách obměna žíl.

Forma žnul tentokrát územně koresponduje s infinitivem žnout, její zeměpisný rozsah je ve srovnání s infinitivem jen poněkud menší (viz ČJA 4-352 žnout inf.). Pokrývá sev. část Čech až k linii Roudnice–Praha–Kolín– Litomyšl (na Novopacku a Královéhradecku je dubletní s formou žal), dále širší Třebíčsko a část Znojemska a také Slezsko; porůznu se objevuje i jinde, zejména v Čechách, z Moravy je rozptýleně doložena varianta žnúl a ze Strakonicka žnoul.

Pro přechod. nář. čes.-pol. je typická forma žun.

Města se shodují s venkovským okolím (v pohraničních městech se tato položka nezkoumala).

4    žal  stč., Jg, Tk, MČ, sloven., pol. żął

žnul  Tk lidově, hluž. žnjał

5    žal Ju 1, 5, 6, Ru 2–4 — žál Ru 5 — žnul Po 1, Ju 2–4, Ru 4

6    SSA 12.46, OLA 629

Či