40        zelí gen. sg. n. (1126)

dříví (206)

1    M         zelí (zélí) — zeli (zéli; zél 611) — zelé (též 752)

zelá — zela (též 74) — zelo (též 824, źelo 831)

zelího (zélího) — zeliho (zéliho)

zelého 72, 75

2                 Substantivum zelí (ьjo-kmen neutra) má v gen. sg. pravidelnou koncovku -í (novočeský typ stavení), popř. její hláskové varianty; ty na této mapě pro názornost zachycujeme. Pro nevýhodnou homonymii tvarů přešlo uvedené podstatné jméno k měkké adjektivní deklinaci neuter (tvar gen. sg. zelího podle adjektiv typu jarní). Na naší mapě nezachycujeme hláskové obměny se zdlouženou kořennou samohláskou (zél-), viz ČJA 4-8 zelí nom. sg. n.

V přechodných čes.-pol. nářečích se výrazu zelí téměř neužívá, tvar gen. sg. n. byl zkoumán na zástupném slově veselí.

3                 Hlavním protikladem je deklinace jmenná a adjektivní.

Tvar gen. sg. zelí je doložen v Čechách a na Moravě (bez vých. okraje). Obměna zeli se vyskytuje na území s pravidelným krácením í > i. Forma zelé tvoří areál ve střední části vm. nář. Tvar zelá zaujímá tři menší oblasti ve vm. nář.: Břeclavsko, již. Uherskobrodsko a sv. okraj vm. nář. Ve slez. nářečích (bez vých. úseku, kde je v podobě zelo) byla zapsána obměna zela.

Forma zelího se vyskytuje jako dubletní (vedle gen. sg. zelí) v Čechách – především v záp. úseku jzč. nářečí a v již. polovině střč. nářečí – a na Novoměstsku. Sporadicky byla zapsána v již. úseku jzč. nářečí a na sever od Břeclavi. Nář. obměna zeliho byla zaznamenána v sv. polovině Čech a na sever od Brna.

Stav ve městech se v podstatě neliší od nář. okolí, na východě území se jako dubletní vyskytuje také tvar zelí, shodný se spis. jazykem. Jen ojediněle byla ve vm. městech zaznamenána forma zelého.