4          loket nom. sg. m. (1637)

1    M         loket

lokeť (-c 755, -č, -ć, c’, lok’eć 831, ok’eć 832, u̯ok’eć 832–834, okec’ 801, u̯okyč 835, 836)

2                 V nom. sg. substantiva loket (pův. t-kmen) byly zaznamenány varianty loket a lokeť (v náležitých hláskových obměnách koncového -ť; srov. PRO D5abcd). Forma lokeť vznikla v mor. nářečích v důsledku splynutí s měkkým deklinačním typem (pův. mužskými jo-kmeny, dnes typ stroj), ve slez. nářečích však může jít o zachování starší podoby v důsledku neprovedení depalatalizace souhlásek.

K obdobnému jevu u bývalých mužských n-kmenů srov. ČJA 4-1 kámen a ČJA 4-2 den.

3                 Čechy a záp. Moravu s výběžkem až k Břeclavi charakterizuje forma loket, shodná se spis. jazykem. Na zbývající části zkoumaného území je rozšířena podoba lokeť. Izoglosa variant loket × lokeť se v podstatě shoduje s průběhem izoglosy forem kámen ⁄ kamen × kameň; srov. ČJA 4-1 kámen.

Ve městech se výzkum neprováděl.