U příčestí zapal jde o původní podobu (stč. zapal), k níž se vytvořila pod vlivem jotace v příčestí minulém pl. m. (zapěli) a v infinitivu (pův. zapieti) nová podoba zapjal, shodná se spis. jazykem. Rozdíl mezi oběma podobami považujeme za hláskoslovný; rovněž podobu zapěl, která vznikla příklonem k příčestí minulému pl. m., kde byly podmínky pro přehlásku, hodnotíme jako hláskoslovnou variantu. Byl zaznamenán i rozdíl v kvantitě samohlásky před -l: zapjal × zapjál. Valašské zap’ál vzešlo asi nověji ze zapjál příklonem k místním podobám s rozloženou měkkou retnicí před i, e, srov. PRO B5a (nelze však ani vyloučit zachování staré podoby s neprovedenou depalatalizací). Okrajová podoba zap’yn má snad původ v zap’un, které se přiklonilo k typu na -yl (srov. minyl, ČJA 4-382 minul příč. min. sg. m.), běžnému v okolí (možný je i hláskoslovný původ této podoby rozložením a zánikem nosovky, srov. uschnyl, ČJA 4-393 uschl příč. min. sg. m.).

U příčestí k infinitivu zapnout byly zachyceny morfologické diference běžné u typu tisknout, tj. v přítomnosti či nepřítomnosti formantu -nu- (zapl, zap × zapnul – podoba hodnocená v SSJČ jako říd.), u příčestí bez -nu- pak v přítomnosti či nepřítomnosti formantu -l (zapl × zap). Dále byly zapsány obvyklé hláskové rozdíly odrážející různý vývoj staré pobočné slabiky souhl. + -l (zapl × zaplu × zapu × zapél), diference v kvantitě samohlásky před -l – zapnul × zapnúl a diftongizovaná podoba zapnoul (na Doudlebsku ojediněle zapnou s odsunutým -l).

3                 Obraz rozložení jednotlivých zachycených variant je značně různorodý. Nejfrekventovanější je podoba zapnul, která byla zaznamenána více či méně soustavně na většině území, avšak zpravidla jako dubletní; jako výhradní výraz se objevuje na Mladoboleslavsku, v širokém okolí Prahy a v návaznosti v pruhu táhnoucím se již. směrem kolem Příbrami, Strakonic, Prachatic až k Čes. Budějovicím a dále na nejjižnější okraj Čech, odděleně pak na Zábřežsku a sev. Boskovicku a na většině Slezska. Zdloužená varianta zapnúl se objevuje porůznu na území víceméně pravidelného dloužení samohlásky před -l (srov. slovesa 1. skupiny, např. dělál, šél, nosíl, minúl), obměna zapnoul je běžná na Strakonicku a na Doudlebsku (z jeho nejjižnějšího okraje je doloženo i zapnou).

Varianta zapl pokrývá většinu střm. nář. (bez Zábřežska a sev. Boskovicka) a již. část čm. a vm. nář. (z Telečska se dokládá obměna zaplu, z již. vm.-sloven. pomezí zapu, z již. Břeclavska zapél).

Forma zap je na rozdíl od jiných příčestí bez -l doložena zejména jen v záp. Čechách s přesahy na záp. okraje střč. a jč. nář., jinde (svč. nář., Zábřežsko) se objevuje nesoustavně.

Varianta zap’un, často v dubletě s formou zap’yn, je typická pro přechodná nářečí čes.-pol.

Vých. polovina Čech a stř. a sev. část vm. nář. patří tvarům příčestí minulého k pův. infinitivu zapít: starý tvar zapal zaujímá téměř celou oblast svč. nář., vých. polovinu střč. nář. a široké Táborsko. Podoba zapjal byla zachycena na již. čes.-mor. pomezí (Jindřichohradecko, Telečsko), na Novoměstsku a dále na Příborsku, obměna zapjál je nejčastěji užívaným příčestím na Valašsku a širokém Uherskobrodsku.

Na Strakonicku a Jindřichohradecku se vzácně objevuje příčestí zapěl.

Z měst jsou většinou doloženy podoby shodné s nář. okolím, jen v zč. pohraničních městech bylo zapsáno téměř výlučně příčestí zapnul a ve vm. a slez. městech vedle výrazů běžných ve venkovském okolí také zapl.

4    zapal  stč. (-)pal, sloven. zapäl

zapjal  Jg, SSJČ, pol. zapiał

zapl  sloven. zapol

zapnul  Jg, SSJČ říd., hluž. zapnył

5    zapal Ju 1–3, Ru 1 — zapl Ju 6, Ru 5 — zap Po 1, Ju 1, 5, Ru 2–4 — zapnul Po 1, Ju 2–4, Ru 3

6    ASJ II 290:259

Či