ČJA 4

396      odpočinul si příč. min. sg. m. (982)

odpočinout si inf. (981)

1M(v)otpočinul — otpočinúl — otpočinú 731, 735 — (v)otpočinoul — otpočinou 457

spočinuł 817

(v)otpočnul

spočnul

uotpočny 834, 836

votpočl

votpoč (též 202)

(v)otpočal — (v)otpočál — votpočel 443, 445

2                 U této položky se zkoumaly diference v podobách vlastního slovesného tvaru (nezkoumala se přítomnost či nepřítomnost zvratného zájmena ani jeho podoby). Zaznamenané formy příčestí jsou zpravidla odrazem příslušnosti k různým infinitivům (k tomu viz odd. 7).

Byl zachycen rozdíl slovotvorný v předponě od- × s- (odpočinul × spočinul, odpočnul × spočnul), především však diference morfologické (odpočinul × odpočnul × odpočnyl × odpočl × odpoč × odpočal) a hlásko

slovné: různá kvantita samohlásky před -l (odpočinul × odpočinúl, odpočnul × odpočnúl, odpočal × odpočál),
vyrovnání nepřehlasované podoby příč. min. sg. m. (odpočal) s přehlasovanou podobou příč. min. pl. m. (odpo-
čeli
→ odpočel), diftongizace ú > ou (odpočinoul), odsunutí -l po diftongu (odpočinou) a splynutí -ú- s násled-
ným ł (odpočinú).

Ke staršímu tvaru odpočinul se vytvořil novotvar odpočnul (patrně podle počne ‚začne‘). Sloveso odpočinout se řadí ke vzoru minout (a příslušejí mu podoby příč. min. sg. m. odpovídající podobám příčestí s -l po samohlásce, tedy shodné s 1. skupinou, tj. odpočinul, odpočinúl, odpočinoul), kdežto v odpočnout se formant -nou- dostává za souhlásku, čímž sloveso přechází ke vzoru tisknout se všemi důsledky pro formy příč. min. sg. m. (podle územní příslušnosti s ním korespondují formy odpoč, odpočl a odpočnul). Také forma odpočal je nová, vzniklá podle počal.

K tvaru odpočnyl srov. uschnyl, ČJA 4, 393 uschl příč. min. sg. m.

3                 V Čechách byl výzkum proveden jen na tzv. opěrné síti bodů, proto je zde vymezení oblastí jednotlivých tvarů méně přesné než na Moravě a ve Slezsku.

Největší území pokrývá forma odpočinul, shodná se spis. jazykem; je doložena z velké stř. části Čech (střč. nář., jč. nář. a sev. část zč. nář.), z centrální Hané a z Frenštátska. Vm. nář. s Holešovskem patří variantě odpočinúl, v Pošumaví byla zapsána obměna odpočinoul (na Doudlebsku odpočinou).

Tvar odpočnul zaujímá většinu Slezska (v jeho vých. polovině je běžnější předpona s-: spočnul) a rozptýleně je doložen i odjinud (zejména ze záp. Moravy). Pro Třebíčsko, Znojemsko, záp. Moravskokrumlovsko a již. část nář. čm. je typická forma odpočl, pro záp. Čechy odpoč.

Forma odpočal je charakteristická pro svč. nář. a přilehlý pruh území na Moravě (Novoměstsko, Svitavsko, Zábřežsko), odkud směrem na jv. přechází ve zdlouženou variantu odpočál, jež dosahuje až ke Kroměříži a Mikulovu.

Na Jablunkovsku se objevuje forma odpočnyl.

Ve městech bylo zpravidla zaznamenáno více výrazů: nejčastější je výskyt dublety odpočinul a odpočal, k nimž někdy přistupuje i odpočnul (zč. a svč. nář., sev. a záp. Morava), popř. některá jiná forma shodná s venkovským okolím.

4    odpočal  Tk. nespis., SSJČ, MČ hovor., pol. odpoczął

odpočinul  stč. -počinul, Jg, Tk, MČ, sloven.

odpočnyl  hluž. wotpočnył

spočnul  pol. spoczął zast.

5    votpočinul Ju 3, 5, 6, Ru 2–4 — otpočinúl Ru 5 — votpočnul Ju 2 — votpočal Ju 1, 2, 6 — votpoč Po 1

6    —

7                 Variantám infinitivu tohoto slovesa nebyla věnována samostatná mapa, protože jednotlivé formy, korespondující s formami příčestí minulého, jsou méně diferencované. Infinitiv odpočinout byl zachycen v oblasti podob odpočinul, odpočinúl, příp. odpočinoul, infinitiv odpočnout v areálech příčestí odpočnul (příp. odpočnyl a odpočul), odpočl, odpoč, odpočal a odpočál. (SSJČ uvádí jako spis. pouze podobu odpočinout si, kdežto inf. odpočnout si charakterizuje jako ob. – na rozdíl od formy odpočal, viz odd. 4.) Na Novoměstsku, Zábřežsku a sev. od Brna tvoří mikroareály forma odpočít, která patrně vznikla nověji zkřížením podob odpočinout či odpočnout s počít ‚začít‘ (při výzkumu pro ČJA už nebyl zaznamenán starobylý jvč. inf. votpočít si, který uvádí Machek). Podobně inf. odpočat, doložený z mikroareálu na vých. okraji střm. nář. záp. od Kyjova a rozptýleně z vm.-slez. pomezí, patrně vznikl příklonem k inf. počat ‚začít‘, v uvedených oblastech užívanému.

Či