395      usnula příč. min. sg. f. (1734)

usnul příč. min. sg. m. (1733)

1    M         (h)usnula — usnúla — usnoula

usnya

usla

2                 Také sloveso usnout, ve spis. jazyce řazené ke vzoru minout, jeví zejména u příč. min. sg. f. tendenci příklonu ke vzoru tisknout: usla jako tiskla.

Vedle základní morfologické diference usnula (forma shodná se spis. jazykem) × usla byl zachycen ještě okrajový rozdíl usnula × usnyla (viz též ČJA 4-393 uschl příč. min. sg. m., ČJA 4-382 minul příč. min. sg. m.) a diference hláskoslovné: dloužení samohlásky ve formantu -nu-: usnúla (analogicky podle usnúl; objevuje se ve výrazně menším rozsahu, než je tomu u příč. min. sg. m. usnúl, viz odd. 7; srov. též ČJA 4-394 pohnula příč. min. sg. f.) a diftongizace ú > ou v podobě usnoula.

3                 Na většině zkoumaného území byla zapsána forma usnula; zaujímá celé Čechy a značnou část Moravy a Slezska. Jako okrajové regionalismy se pak objevují její obměny: v centrální části vm. nář. usnúla, ve stř. a již. části zč. nář. a v Pošumaví až k Prachaticím usnoula.

Malý areál na Těšínsku tvoří varianta usnyla.

Forma usla je doložena v mnohem menším rozsahu než obdobná forma pohla (viz ČJA 4-394 pohnula příč. min. sg. f.). Byla (zpravidla vedle usnula) zachycena jednak na většině území slez. nář. (bez již. a vých. okraje) s malým přesahem na sev. okraj vm. nář., jednak v již. Čechách na Českobudějovicku.

Překvapující je výrazná tendence formy usla stát se součástí mluvy ve městech na Moravě, kde se objevuje bez souvislosti s venkovským okolím v dubletě s podobami usnula či usnúla, a také v některých zč. pohraničních městech. V ostatních městech v Čechách se užívá jen formy usnula, shodné s venkovským okolím a zároveň spisovné.

4    V literatuře jsou zpravidla uvedeny jen formy příč. min. sg. m.