394      pohnula přič. min. sg. f. (1927)

1    M         pohnula — pohnúla — pohnoula

pohla

L          rušya 818, 819. 832–836

2                 Sloveso pohnout je sice tradičně řazeno ke vzoru minout, ale protože má před -nout souhlásku, projevují se u něho jisté znaky sloves vzoru tisknout. Příčestí minulé sg. m. nebylo do výzkumu zařazeno. U feminina svědčí o sbližování se vzorem tisknout forma pohla. Na Moravě mohl navíc působit i vliv maskulin, která jsou zde bez -nu- (srov. např. uschl na rozdíl od čes. a slez. uschnul, ČJA4-393 uschl příč. min. sg. m.).

Zachycená morfologická diference tedy spočívá v přítomnosti či nepřítomnosti formantu -nu-: pohla × pohnula. U podoby s -nu- se pak objevuje ještě dloužení u > ú: pohnúla (analogické podle forem příč. min. sg. m. pohnúl, minúl, dělál) a následná diftongizace ú > ou: pohnoula.

(V čes.-pol. přechodovém pásu se objevuje jiný lexém, rušila, který nebyl předmětem našeho zájmu.)

3                 Na mapě je izoglosou vymezen maximální rozsah výskytu formy pohla, která převažuje na vých. polovině Moravy, ve Slezsku a v již. Čechách, kdežto na ostatním zkoumaném území byla zachycena téměř výhradně forma pohnula, shodná se spis. jazykem. Ta se dubletně (či promíšeně) s formou pohla objevuje velmi často i na vých. Moravě a jihovýchodně od Brna, v stř. a sev. části vm. nář. pak zpravidla ve zdloužené podobě pohnúla (dloužení má jiný rozsah než u maskulin minúl, usnúl aj., viz ČJA 4-382 minul příč. min. sg. m., ČJA 4-395 usnula příč. min. sg. f.). Tato podoba zaujímá také malý kompaktní areál v jv. cípu svč. nář. a ojediněle se objevuje i jinde v této nář. oblasti. Obměna s dvojhláskou pohnoula pokrývá již. polovinu zč. nář. a odtud se táhne Pošumavím až k Prachaticím.

Ve městech v areálech s převažující formou pohla se zpravidla objevuje jako dubletní i forma pohnula. V zč. pohraničních městech (a i v některých vnitrozemských městech v Čechách) byla naopak jako dubletní, bez souvislosti s tradičním osídlením, zapsána forma pohla, která ilustruje některé samostatné vývojové tendence městské mluvy.

4    V literatuře jsou zpravidla uvedeny jen formy přič. min. sg. m.