četnuł 721 — čtnúł 703, 705, 752 — čnuł — čnúł

čtal

čital — čítał 755 — čítál 738, 745, 751 — čitol (též 824)

čísł 737

L          říkal 706, 731, 746, 756, 757 — říkál 741–744, 753

2                 Byly zachyceny diference morfologické a hláskoslovné.

K prvním řadíme rozdíly četl × čet × čnúl (o těch podrobněji u položky ČJA 4-388 kvetl) a četl × čital (to krácením z čítal, viz PRO A1a). Poslední uvedený rozdíl se váže na dvě podoby infinitivu, číst a čítat (pův. iterativum k čísti, které však dnes v nářečích funguje jako prosté nedokonavé sloveso), k nimž pak náleží příslušné tvary prézentu a příčestí minulého (číst: čte, četl – 1. slovesná třída; čítat: čítá, čítal (ve slez. nář. či-) – 5. slovesná třída). Za morfologickou variantu považujeme i zč. podobu čtal (k infinitivu čtát, který však byl zaznamenán jen na nejzazším Chodsku, tj. na mnohem menší oblasti než čtal) vzniklou na základě vyrovnání préz. a inf. kmene.

Na části území se ke kořeni čet-, příp. čt- připojil formant -nu- (čímž sloveso přešlo k 2. slovesné třídě), který pak s tímto kořenem vytvořil souhláskovou skupinu čtn-, jež se kvůli usnadnění výslovnosti zredukovala na čn- v podobě čnul, po vm. dloužení čnúl.

Rozdíly hláskoslovné vycházejí jednak z různých výsledků vývoje pův. neslabičného -l (četl × četlu × četu × čtél), jednak z různých podob kořenné samohlásky v různých slovesných formách po zániku a vokalizaci jerů (čьtN > čtu, čьtlъ > četl, čьtla > čtla) a z následných vyrovnávacích procesů. Stará podoba četl, navazující na podobu praslovanskou a dodnes spisovná, se v nářečích uchovala jen v poměrně malé oblasti. Mor. podoba čtl je výsledkem pozdějšího vyrovnání s femininem a plurálovými podobami čtla, čtli, případně s prézentními tvary.

U příčestí čital ve Slezsku svědčí o starším dloužení samohlásky před -l východoslezská podoba čitol (viz PRO A1a).

Ojedinělý je příklon k infinitivu číst – čísl.

3                 Dva největší areály tvoří příčestí čet, které pokrývá celé Čechy a na Telečsku, Novoměstsku a Zábřežsku přesahuje na Moravu, a čtl, jehož se užívá na většině Moravy. Podoba četl byla zachycena jen v úzkém pruhu na rozhraní obou uvedených areálů, rozptýleně mezi Vsetínem a Uherským Brodem a zpravidla jako dubletní ve většině mor. a slez. měst, tam však jde zřejmě o přejetí ze spis. jazyka.

Na záp. okraji Čech (od Stříbra po již. Klatovsko) se často jako dubletní (vedle podoby čet) objevuje varianta čtal.

Obměny s odlišnými střídnicemi za staré neslabičné -l byly zapsány ve stejných oblastech jako odpovídající podoby příčestí minulého sloves 2. skupiny.

Již. od Ostravy mezi Odrou a Ostravicí byla zaznamenána varianta čnul, na sev. Valašsku pak podoba s prodlouženou samohláskou čnúl (s předstupni četnúl a čtnúl na záp. a již. okraji tohoto areálu).

Slez. nář. charakterizuje forma čital (záp. polovina) a čitol (vých. polovina). Podoby čítál, čítal byly řídce zachyceny na sev. Valašsku a na vých. okraji vm. nář.

Na nejjižnějším okraji Moravy byla ojediněle zachycena varianta čísl.

4    četl  stč., Jg. Tk. MČ

čital  hluž. čitał, pol. czytał

čítal  sloven. (Jg, SSJČ)

čtl  stč., Tk nespis.

5    četl Ju 4, 6 — čti Ru 5 — čet Po 1, Ju 2–5, Ru 2–4 — čital Ju 1

6    —

Či