389      rostl příč. min. sg. m. (1121)

1    M         rostl (též 306, rosto 801) — rostlu 463, 465 — rostu 732 — rostél 756, 757, 817 — róstł 744, 72 — róstoł 755 — rústl — rústu 729, 731, 734, 735

rost — róst — rust — růst — ros 801, 818 — rus 822, 833–836, 84

rosnul (též rostnuł 747)

2                 Diference zaznamenané u této položky jsou morfologické a hláskoslovné. K morfologickým diferencím řadíme rozdíly rostl × rost × rostnul (o nich podrobněji v komentáři k položce ČJA 4-388 kvetl).

Rozdíly hláskoslovné se týkají jednak kořenné samohlásky, jednak různých výsledků vývoje pobočné slabiky s původně neslabičným -l (rostl × rostlu × rostu × rostel × rostél × rostol); k hláskovým rozdílům řadíme též diferenci rost × ros (zjednodušení souhláskového skupení). Rozdíly týkající se kořenné samohlásky plynou z rozdílů v kvantitě a kvalitě této samohlásky v příčestí minulém, popř. v prézentních tvarech na jedné straně a v infinitivu na straně druhé a ze vzájemného vyrovnávání těchto slovesných forem.

V důsledku uvedených tendencí se stalo, že stará – a spisovná – podoba příčestí minulého rostl je v našich nářečích poměrně územně omezená. Na většině Moravy (a možná i Slezska) došlo k vyrovnání kořenné samohlásky ve prospěch infinitivu (viz ČJA 4-313 roste), příčestí minulé má zde tedy podobu růstl či růst (po pravidelném zkrácení rustl příp. rust, srov. PRO A1ab); dlouhá kořenná samohláska je zde tedy důsledkem vyrovnání s infinitivem. K vyrovnání směrem k tvarům prézentním došlo jen na menší oblasti na pomezí vm. a slez. nář. a částečně i na mikroareálu na záp. Moravě, kde je ve všech formách zpravidla -o-. Sev. od Vsetína pak v příčestí minulém m. sg. došlo ke skutečnému dloužení tohoto -o-. Pův. stav, tj. -o- v prézentu a příčestí a -ů- (resp. -u-, viz PRO 1b) v infinitivu je zachován v Čechách, na Moravě pak jen v malé oblasti na Kroměřížsku. (Ve vm. nář. se vyrovnání ve prospěch infinitivu provedlo pouze u příčestí minulého, v prézentních tvarech zůstává -o-: roste.) U slez. podoby rust (a varianty rus) se patrně staré -o- zdloužilo podobně jako na sev. Vsetínsku a později podlehlo v návaznosti na pol. změně ó > u. Nelze však ani vyloučit, že zde došlo nejdříve k vyrovnání směrem k infinitivu, tedy k růst, a později ke krácení samohlásky.

Podoba rosnul se vyvinula z příčestí rostnul, v němž došlo ke zjednodušení souhláskové skupiny -stn- > -sn-.

3                 Hranice podob bez formantu -l a s ním probíhá ve shodě s položkami 2. skupiny.

K územní diferenciaci dochází pouze na Moravě a ve Slezsku, v celých Čechách s drobnými přesahy na Zábřežsko a jz. okraj Moravy se užívá tvaru rost, který byl odděleně zachycen ještě v malém areálu na pomezí vm. a slez. nář.

Většinu Moravy zaujímá tvar růstl (vm. nář. bez sev. okraje a široký pruh mezi Novým Městem na Moravě a Kyjovem), popř. rustl v oblastech, kde došlo k pravidelnému krácení. Podoba rostl byla zachycena ve dvou menších oblastech – již. od Jihlavy a mezi Lipníkem nad Bečvou a Kyjovem. Podoby s odlišným výsledkem vývoje pobočné slabiky byly zaznamenány na stejném území jako odpovídající varianty příčestí minulého sloves 2. skupiny.

Sev. část vm. nář. a většina slez. nář. patří opět podobám bez formantu -l. Areál těchto podob se rozpadá do několika menších oblastí lišících se kvalitou a kvantitou kořenné samohlásky. Vedle výše uvedeného rost se zde objevuje obměna róst sev. od Vsetína, na vlastním Vsetínsku růst (tato podoba byla zachycena ještě mezi Novým Městem na Moravě a Svitavami) a na Opavsku a již. Ostravsku rust.

Pro Těšínsko a Hlučínsko je charakteristická forma rosnul, na Jablunkovsku se užívá podoby rus, ve zkoumaných obcích v Polsku sev. od Opavy pak ros.

Ve městech na Moravě a ve Slezsku bylo vedle variant běžných ve venkovském okolí zaznamenáno i příčestí rostl, přejaté ze spis. jazyka. V Čechách se i ve městech užívá podoba rost.