388      kvetl příč. min. sg. m. (1362)

1    M         kvetl — kvétl — kvjetl — kvjétł  746 — kvetlu 463, 465 — kvjetlu 465 — kvétu 729, 732 — kvjétu 734, 735 — kvitl — kvítl — kvité 736, 757

kvet — kvét — kvjet  (kjet) — kvít

kvitnul — kvitnúl 755, 756

2                 Problematika mapy se soustřeďuje především na diference morfologické, které spočívají jednak v přítomnosti či nepřítomnosti formantu -nu- (kvetl × kvitnul), jednak, u podob bez -nu-, v přítomnosti či nepřítomnosti formantu -l (kvetl × kvet). Na většině zkoumaného území formant -nu- zaznamenán nebyl a sloveso tam patří k 1. slovesné třídě (kvést, kvete), na malé části území pak formant -nu- sloveso zařazuje k 2. slovesné třídě (kvitnout, kvitne), srov. též ČJA 4-344 kvést.

Dále byly zachyceny četné rozdíly hláskoslovné. Jedná se zejména o různé podoby kořenné samohlásky, které vycházejí z psl. *kvisti, kvьtlъ a následného vývoje jerů (kvьtlъ > kvetl) a také z dalších změn (podoba květl, zjednodušením výslovnosti pak kjetl, vznikla analogií se subst. květ). Většinové jsou podoby s kořenným -e- (podoba shodná se spis. jazykem kvetl; kvet). Podoby s kořenným -i-, -í- (kvitl, kvítl, kvít) jsou podle Machka analogické s infinitivem kvíst, navazujícím na pův. kvisti, varianta kvitnul (kvitne, kvitnout) je starý novotvar, v kořenné samohlásce také navazující na pův. infinitiv kvisti. U střm. podoby kvitl však nelze jednoznačně rozhodnout, zda jde skutečně o analogii s kvísti (podoba kvitl by pak navazovala na starší kvítl, v němž se uskutečnilo pravidelné krácení í > i, viz PRO A1a), či zda zde nastalo podobné dloužení jako ve vm. nář., následné úžení é > í a krácení: kvetl > kvétl > kvítl > kvitl. U příčestí minulého některých jiných sloves totiž dochází k dloužení kořenné samohlásky i v této oblasti. Podoba kvítl v severní části areálu, kde je í běžné, by pak byla touto zúženou podobou. Výsledkem dloužení a úžení (e > é > í) může být i zč. podoba kvít.

Opět byly zachyceny podoby s různým výsledkem vývoje pův. neslabičného -l (kvetl × kvetlu × kvetu × kvitél). Na mapě nezobrazujeme výskyt pravidelné obměny kv > kf (k nim srov. PRO C5 a ČJA 5-296 květ, kvítí, kvočna).

3                 S poměrně jednoduchou situací v Čechách a ve Slezsku kontrastuje složitější stav na Moravě. Základní trojčlenný protiklad kvet × kvetl × kvitnul je v podstatě česko-moravsko-slezský.

V Čechách (s přesahem na Novoměstsko a nejzápadnější okraj Moravy) jsou podoby bez formantu -l: převažuje kvet, často v dubletě nebo promíšeně s květ, které se na sv. a záp. okraji objevuje i v podobě kjet; na sev. Plzeňsku, na Chodsku a ojediněle na Doudlebsku byla zachycena podoba kvít.

Pro Moravu (bez sev. Valašska, kde byla zachycena podoba kvét) jsou charakteristické varianty s formantem -l: největší oblast – mezi městy Litovel, Svitavy, Brno, Břeclav, Kyjov a Prostějov – zaujímá podoba kvetl, která byla zachycena i vých. od Jihlavy. Ve stř. a již. části vm. nář. se užívá obměny kvétl. V jz. části areálu podob s formantem -l je běžné příčestí květl. V širokém pruhu mezi Novým Městem na Moravě a Mikulovem byla zaznamenána varianta kvitl (na severu kvítl). Obměny s odlišnými střídnicemi za staré neslabičné -l byly zaznamenány ve stejných oblastech jako odpovídající varianty příčestí minulého sloves 2. skupiny.

Slez. nář. se vyznačují formou kvitnul.

Města v Čechách se shodují s nář. okolím, na Moravě a ve Slezsku se pak v oblastech, kde je v okolí jiný tvar než kvetl, objevuje uvedená podoba jako dubletní.