385      jedl příč. min. sg. m. (361)

1    M         jedl — jedlu 463, 465 — jédł 746 — jedu — jedeł 817 — jedél 736, 756, 757 — jedoł 755

jed — jíd 307 — jid — id — jod

2                 U příčestí minulého sg. m. atematického slovesa jíst se oproti předchozím uvedeným slovesům objevují některé další rozdíly. Základní morfologická diference, reflektující se v přítomnosti či nepřítomnosti formantu -l (jedl × jed), je s těmito slovesy v zásadě shodná, stejně jako repertoár a územní rozložení podob s různými střídnicemi za původní neslabičné -l (jedl × jedlu × jedu × jedel × jedél × jedol). Na rozdíl od výše uvedených položek se však téměř nevyskytuje -é- ve vm. nářečích.

Dloužení kořenné samohlásky a její následné úžení a krácení proběhlo zřejmě jen ve slez. dialektech, kde před i zpravidla není hiátové j-, viz PRO A4a (jěd > jied > jíd > jid > id), a na západočeském okraji; zdejší podoba jíd / jid vznikla patrně také nejdříve dloužením a potom zúžením kořenné samohlásky. Důvod krácení není znám, snad jím byla napjatá výslovnost ve skupení -jí-. Podoba jod vznikla dispalatalizací z jěd (jad > jod).

3                 Hranice variant s formantem -l a bez něho (jedl × jed) se téměř přesně kryjí s hranicemi týchž podob u položky vlezl, srov. ČJA 4-384, stejně jako územní rozložení podob s různými reflexemi původního neslabičného -l. Podoba jédl byla zachycena jen jedenkrát na jz. Uherskobrodsku. Vých. areál varianty jed je na rozdíl od podoby vlez (nes, pek) omezen jen na sev. Valašsko a již. Příborsko. Naopak podoba id má ve srovnání s participii nis a vliz rozsah mnohem větší, pokrývá téměř celé území slez. nář.; v záp. Čechách má však příčestí jid menší rozsah než srovnatelná podoba vlíz, byla zachycena jen na Domažlicku. Pro čes.-pol. přechod. pruh (bez sev. úseku) je charakteristická obměna jod.

Města se shodují s venkovským okolím, jen do vých. areálu podob bez formantu -l proniká jako dubletní podoba shodná se spis. jazykem jedl.