384      vlezl příč. min. sg. m. (1865)

nesl (248)

pekl (488)

1    M         vlezl — vlezlu 463, 465 — vlézl — vlézu — vlezeł 817 — vléze 757 — vlézé 736 — vljézoł 755

vlez — vléz — vlíz — vliz — vloz

2                 U variant sledovaného příčestí minulého byly kromě základního morfologického rozdílu v přítomnosti či nepřítomnosti formantu -l zaznamenány četné diference hláskoslovné: 1. v různých střídnicích za původně neslabičnou likvidu -l (vlezl × -zu × -zlu × -zel × -zél × -zol), 2. v kvantitě a kvalitě kořenné samohlásky (vlezl × vlézl, vlez × vléz, vliz × vlíz; vlez × vliz × vloz).

1. Podoba vlezl, jak ji vyslovujeme dnes, vznikla prostým „zeslabičněním“ formantu -l, v podobě (vle)zu splynula ve výslovnosti fonetická varianta tvrdého l (ł), tj. tzv. l obalované (), se samohláskou u. U dalších podob došlo k rozvinutí slabičnosti v plný samohláskový element: u podob (vle)zel, (vle)zol před likvidou, u podoby vlezlu za ní; u obměny (vle)zél se samohláska dokonce zdloužila.

2. Dloužení kořenné samohlásky vlézl, vléz patrně souvisí s nápadnou tendencí k dloužení samohlásek ve vm. nář.; nelze vyloučit nějaký vztah k náhradnímu dloužení samohlásky na konci kmene minulého u sloves 1. skupiny (dělál, šél, nosíl, minúl), které však zasahuje na rozdíl od dloužení vlézl, vléz i značnou část nář. střm. – jako by se ve vm. nář. u sloves typu vlézl analogicky se slovesy 1. skupiny dloužila samohláska kořenná – v tomto případě jediná možná – místo kmenové.

V záp. Čechách a v části slez. nář. se kořenná samohláska dloužila také, ale později se dále úžila (vlíz; u zč. podoby nelze vyloučit vliv infinitivu vlízt), popř. krátila (slez. vliz).

Varianta vloz vznikla depalatalizací z vlěz (vlaz > vloz).

3                 Podoba shodná se spis. jazykem vlezl byla zachycena ve střm. nář., ve stř. části přechod. nář. čm. a v již. části nář. dolských sev. od Břeclavi. Dále ve vm. nář. až po vých. hranici podob se zachovaným -l se užívá obměny s dlouhou kmenovou samohláskou vlézl. Na Slovácku se pak objevují další podoby s různým výsledkem vývoje pobočné slabiky: mezi Břeclaví a Uherským Brodem byla zaznamenána podoba vlézu, již. od Břeclavi a v kopanič. nář. vlézel a vlézél, v návaznosti na slovenštinu vljézol. V jz. cípu Moravy byla jako dubletní zachycena podoba vlezlu.

Na ostatním území se užívá podob bez formantu -l: v téměř celých Čechách (bez záp. úseku), na Novoměstsku, na části Zábřežska, v jz. cípu Moravy a odděleně v záp. polovině slez. nář. byla zachycena forma vlez, sev. část vm. nář. pak patří podobě s dlouhou kořennou samohláskou vléz. Varianta vlíz se vyskytuje jako nedubletní na záp. okraji Čech (Domažlicko, Stříbrsko, Manětínsko), zkrácená podoba vliz zaujímá severojižní stř. pruh slez. nář. Podoba vloz byla zaznamenána v čes.-pol. přechodovém pásu (bez sev. úseku).

V mor. a slez. městech v oblastech s jinou podobou ve venkovském okolí než vlezl se zpravidla podoba shodná se spis. jazykem objevuje jako dubletní, ve městech v Čechách se důsledně užívá varianty vlez.