383      zul příč. min. sg. m. (609)

1    M         zul — zol  605, 612, 613 — zl 650 — zúl — zoul

vzul

vyzul (též 67, 72–74) — vezol — vzl — vyzúl — vizoul 306, 317 — vzól 659 — vzl 658

zezul — zezol — zezl — zezúl — zezól

sebu

2                 U zkoumané položky byl vedle pravidelných hláskoslovných diferencí zul × zol × zl (viz PRO D2ab), zobrazených na mapě pro snazší identifikaci jednotlivých podob, zachycen také rozdíl v dloužení samohlásky (zul × zúl), na nějž pak navazuje další hláskoslovná diference – dlouhý vokál × diftong (zúl × zoul).

Položka vykazuje rovněž výrazné diference slovotvorné. K předponovému slovesu zul (předpona z-, kořen -u-, formotvorný formant -l), u něhož se zejména ve vých. částech území už předponový charakter počátečního z- nepociťuje, se připojují další předpony: v- (vzul), vy- (vyzul; hláskové obměny předpony nesledujeme), ze- (zezul). V čes.-pol. přechodovém pásu došlo k jinému zajímavému vývoji: sloveso sledovaného významu ‚zul‘ se tvoří z významově opačného slovesa obul (předpona ob-), u něhož také došlo k setření povědomí o předponě; zůstává zachováno -bul (jako předpona je chápáno pouze počáteční o-), k němuž se připojuje předpona se- (‚směřování děje s povrchu pryč‘), existuje zde tedy dvojice obul × sebul na rozdíl od většiny území čes. jazyka, kde protikladnou dvojici tvoří slovesa obul × ze-/vy-/vzul.

Jako spisovné jsou hodnoceny podoby zul a vyzul.

3                 Na většině území Čech (vyjma širokého pruhu při záp. a jz. okraji, kde je podoba s diftongem zoul) byla zachycena podoba zul. Na Moravě a ve Slezsku je situace poměrně složitá. Kříží se zde hláskové varianty s pravidelnými obměnami kořenného -u-, varianty se zdlouženou samohláskou (ve vm. nář., ve stř. části střm. nář. a na Novoměstsku), které se reflektují jako -zúl a -zól, a podoby s předponami vy- a ze-. Podoby s předponou vy- (vyzul, vyzol, vyzl, vyzúl) převažují ve vm. nář., v centrální části střm. nář. a v záp. polovině slez. nář. (vzácněji a zprav, jako dubletní se objevují i v Čechách – na záp. Plzeňsku, v Podještědí a Podkrkonoší), kdežto ve stř. a již. části střm. nář. a ve vých. polovině nář. slez. převažují podoby s předponou ze- (zezul, zezol, zezl). V Čechách se zpravidla jako dubletní objevuje další předponové sloveso – vzul. Bylo zachyceno jv. od Mladé Boleslavi a odděleně na rozsáhlé oblasti již. od Hradce Králové a na Vysokomýtsku.

V sev. a stř. části přechodových nář. čes.-pol. byla zaznamenána varianta sebul.

Města se zpravidla shodují s nář. okolím.