2                 Byly zkoumány nářeční varianty příčestí minulého od dokonavého slovesa s prostě vidovou předponou, spis. umyl. Dokonavý tvar umyl vstupuje v nářečích do dvojí opozice: v Čechách existuje vidová opozice mýt × umýt, kdežto na Moravě umývat × umýt a ve Slezsku pomývat × pomýt (srov. |ČJA 1-144 mýt).

Zkoumané příčestí minulé se diferencuje zejména hláskoslovně; byly zachyceny pravidelné změny starého y, srov. PRO D2ab, F2a – umil × umyl × umel × uml apod. (ty jsou na mapě zachyceny, neboť situace na Moravě a ve Slezsku je poněkud složitá, kříží se rozdíly kvantitativní a kvalitativní, proto bez přímého zobrazení by bylo obtížné v mnoha jednotlivých bodech vyčíst skutečnou podobu zkoumaného výrazu), a rozdíly v kvantitě samohlásky kmene minulého (náhradní dloužení se v tomto případě vyskytuje ve čtyřech variantách: umíl, umýl, umél, uml). Zč. podoba umejl vznikla diftongizací ý > ej ze staré podoby umýl (< umyl dloužením y > ý náhradou za ztrátu jeru). Střm. změnu u > o,  na mapě nezobrazujeme, registrujeme ji pouze v oddíle 1 M.

Okrajově se objevuje morfologizovaný rozdíl umyl × umul (srov. učul v odd. 2 položky ČJA 4-377 učil) a rozdíl v předponě: umil × omil × pomyl, přestože předpony zde byly původně patrně sémanticky rozlišené, dnes jde zřejmě o předpony prostě zdokonavující (zejména v případech nedubletního výskytu.)

3                 Ve stř., již. a vých. části Čech, v pruhu při čes.-mor. hranici a na Kopanicích se užívá podoby umil, shodné se spis. výslovností (ne se spis. grafikou). Na Moravě se objevují pravidelné nář. obměny: na Znojemsku, Třebíčsku a jz. Prostějovsku umel, v centrální části střm. nář. uml, na větší části Slezska umyl. Dlouhá kmenová samohláska se u sledovaného l-ového participia vyskytuje ve většině vm. nář., ve stř. části střm. nář., sporadicky i v jejich sev. části, v přechod. nářečích čm. a v svč. nář.

Varianta umul se objevuje ojediněle jv. od Příbora.

Rovněž distribuce předpon je u této položky územně diferencovaná. Na většině území se užívá podob s náslovným u- (o-, ho-, h-) umil (-myl, -mel, -ml), jen v Podještědí, Podkrkonoší a na Náchodsku byla v nepravidelném pruhu zachycena varianta omil, jižně od Těšína a na Frýdecku pak pomyl.

Ve městech (kromě měst slez., kde je stav shodný s venkovským okolím) je běžná podoba umil, a to buď jako nedubletní, nebo vedle nář. podob charakteristických pro příslušnou oblast.

4    umyl  stč., Jg. Tk, SSJČ, sloven., pol. umył (podlahu, ruce), hluž. wumył

omyl  pol. obmył

5    umil Po 1, Ju 1–6,  Ru 2–5 — umíl Ru 5 — vomil Ru 1

6    —

Či