ČJA 4
38 vejce gen. sg. n. (430)
oje (696)
strniště (1057)
1Mvejce
vejca — vajca (též 71, též vajica 677)
vejcete (vajcete 707)
vajcate 733–735
vejceťi 301–305, 420
2 Tvar gen. sg. substantiva vejce (jo-kmen, typ moře) má zakončení -e (vejce) s přehláskou ’a > e, popř. -a bez přehlásky (vejca), tím zůstává vyrovnaný s tvarem gen. sg. substantiv patřících k o-kmenům (typ město). Ve slez. nář. je pak pravidelné o-kmenové zakončení -a k nom. sg. n. vajco. Viz též ČJA 4, 6 pole nom. sg. n. a ČJA 3, 232 vejce nom. sg. n.
Forma vejcete vznikla přechodem substantiva vejce k subst. typu kuře (gen. sg. kuřete) pro nevýhodnou tvarovou homonymii (srov. ve spis. jazyce pro nom., gen., akuz. sg. a nom., akuz. pl. jediný tvar vejce).
Patrně kontaminací podob gen. sg. vajca a vejcete nebo podle nář. formy kuřate byla vytvořena forma vajcate (nom. sg. vajce).
Tvar vejceti vznikl přechodem substantiva k nt-kmenům a vyrovnáním formy gen. sg. (s nt-kmenovým formantem) s tvary dat. a lok. sg.
Vedle rozdílů morfologických byly mapovány také hláskoslovné varianty bez změny tautosylabického aj > ej; k této změne viz ČJA 5, Změna aj > ej, s. 102–108.
3 Nejrozšířenější je tvar gen. sg. vejcete, který se vyskytuje v celých Čechách a na větší části Moravy (až k záp. hranicím vm. a slez. nářečí). Forma vajcate byla zapsána na již. Kyjovsku. Podoba vejceti je doložena z Chodska. Tvar vejce byl zaznamenán rozptýleně (převážně jako dubletní) v Čechách, dále na záp. okraji vm. nářečí a v mluvě většiny měst (kromě vých. okraje zkoumaného území). Tvar vajca je charakteristický pro vm. a slez. nářečí. Forma gen. sg. vejca se porůznu a ojediněle vyskytuje na Moravě, zejména v širším okolí Lipníka nad Bečvou a Kyjova a v některých mor. městech.
4 vajca pč., sloven. (pol. jaja, hluž. jeja)
vejce stč. vajcě, Jg, Tk, SSJČ
vejcete Jg a Tk lidové
5 wejce Po 1 — vajce Ju 7 — vajca Ru 5 — vejcete Ju 1–5, Ru 2–4
6 —
7 Tvar gen. sg. n. byl zkoumán také u podstatného jména oje. Toto substantivum je v nářečích rodu středního nebo ženského, pouze ojediněle bylo zapsáno v rodě mužském, ve spisovném jazyce je však oje jen rodu ženského (srov. ČJA 3, 130 oje). Zde sledujeme tvar gen. sg. neutra.
Genitiv sg. neutra má nejčastěji podobu ojete, která tvoří samostatný areál v již. úseku jzč. nářečí (bez sv. okraje) a odděleně zaujímá vých. polovinu svč. nářečí, čes.-mor. a střm. nářečí (bez širokého Holešovska) s přilehlým Kyjovskem; na tomto území se sporadicky nachází i tvar gen. sg. oje, který byl soustředěněji zapsán především na Kladsku a na Náchodsku a proniká také do mluvy většiny měst. Pro vm. nář. s přilehlým širokým Holešovskem a pro slez. nářečí je charakteristický tvar oja.
Dále byl tvar gen. sg. n. zkoumán na položce strniště, viz ČJA 3, 73 strniště. Téměř v celých Čechách (bez Vysokomýtska) a na jz. okraji Moravy se vyskytuje tvar strništěte. Forma strniště je jako nedubletní doložena na záp. a již. okraji Čech, jako dubletní byla zapsána téměř v celých Čechách.
Pro Moravu s přilehlým Vysokomýtskem a pro Slezsko je typická slovotvorná varianta strnisko, tvar gen. sg. strniska má pravidelnou o-kmenovou koncovku -a (vzor město). Ve vých. polovině střm. nářečí (zhruba od linie Lipník nad Bečvou – Boskovice – Brno – Mikulov směrem na východ) a na jz. okraji vm. nářečí (na Kyjovsku a Břeclavsku) se vyskytuje v hláskové obměně strmiska.
V čes. městech je situace většinou shodná se stavem v nář. okolí, na Moravě a ve Slezsku do mluvy ve městech proniká tvar strniště, shodný se spis. jazykem.
Bt
