ČJA 4
377 učil příč. min. sg. m. (17)
1 M (h)učil (i: jen PRO F2b) — učel 669–673 — (h)čl — (h)učíl (í: jen PRO F2b) — (h)očél 638, 659, 674, 675 — (h)čl 647, 652, 658 — učәl
(h)učel
učul
2 Mapa zachycuje diference morfologické a hláskoslovné.
K rozdílům morfologickým: Za morfologickou variantu považujeme podobu učel na Znojemsku, kde jde o příklon k typu trpěl, srov. ČJA 1-41 mračit se (na rozdíl od podob učel, učél na Hané, kde zřejmě došlo k poněkud většímu rozšíření pravidelné hláskové změny i > e, srov. PRO F1), a slezskou variantu učul. Není bez zajímavosti, že se tato podoba vyskytuje ve stejných obcích jako příčestí šol, srov. ČJA 4-375 šel. Jde patrně o morfologizovaný typ, který snad souvisí s labializovanou výslovností -ł, -, jež vedla k zaokrouhlené výslovnosti předchozí samohlásky.
Z hláskoslovných jevů (nesledujeme pravidelnou obměnu u > o, ) byla vedle pravidelných obměn učel (PRO D2a, F1), učl (PRO D2a, F1) a dloužení kmenotvorné samohlásky učil × učíl, učel × učél, učl × učl zaznamenána v záp. Čechách ještě podoba s redukovanou hláskou učəl, vzniklá patrně z původního učíl v důsledku oslabené výslovnosti – podobně jako v případě -ňí > -ňə- (zedňәk), srov. PRO C2b.
3 V celých Čechách, na záp. Moravě, na sev. Kroměřížsku a ve vých. Slezsku bylo zapsáno příčestí učil, shodné se spis. jazykem, na Slovácku a ve stř. části střm. nář. ve zdloužené podobě učíl. Z centrálního úseku střm. nář. je doložena obměna učl, z vých. Prostějovska učel, z Vyškovska učél. Na rozsáhlé oblasti v záp. Čechách byla vždy jako dubletní zaznamenána podoba s redukcí učәĺ.
Morfologická varianta učel zaujímá celý znojemský nář. typ s drobnými přesahy na východ i západ. Forma učul byla zachycena porůznu v severojižním pruhu táhnoucím se středem slez. nář.
Ve městech na Moravě a ve Slezsku se vedle nář. podoby doložené v jejich okolí užívá i příčestí učil.
4 učil Jg, Tk, MČ, sloven., pol. uczył, hluž. wučił
5 učil Po 1, Ju 1–6, Ru 3, 4 — učíl Ru 5 — učíł Ju 7 — uč Ru 2
6 —
Či
