376      chtěl příč. min. sg. m. (2495)

měl (2469)

uměl (19)

1    M         chťel — chcel — scel — chťél — chcél — scél 605, 609, 620, 621, 624 — chťíl 301, 302, 304, 308 — chťil (chc’ył 805, 806)

chťol

chťuł

2                 Příčestí minulé nepravidelného slovesa chtít vykazuje morfologické diference pouze ve slez. nář.; vyskytují se zde podoby chťol (forma vzniklá dispalatalizací, doložená ve stejném rozsahu jako věďol, viz ČJA 4-374 věděl) a chťul.

Dále se objevuje rozdíl chtěl × chcel (chťél × chcél), kdy podoby se základem chc- vznikly příklonem k prézentním tvarům (chcu, chceš, chce, chceme, chcete, chcou), a na něj navazující diference chcel × scel (chcél × scél), k níž došlo v důsledku asimilace místa artikulace v souhláskové skupině.

U této položky proběhlo také dloužení, popř. úžení a krácení kmenotvorné samohlásky (chťél, chtíl, chtil; u podoby chtil ve Slezsku nelze vyloučit příklon k typu prosil).

3                 Téměř celé Čechy a centrální skupinu střm. nář. zaujímá podoba chtěl, shodná se spis. jazykem. Ve větší stř. části vm. nář. a sporadicky ve střm. nář. se objevuje varianta chťél, na Chodsku (v menším rozsahu než např. u variant hoříl a klečíl) pak chtíl. Příčestí chťol bylo zachyceno na Těšínsku a Jablunkovsku, podoba chťul se do