375      šel příč. min. sg. m. (1690)

1    M         šel (išel 756) — šél

šol

šil — šíl

2                 Příčestí minulé nepravidelného slovesa jít vykazuje diference morfologické a hláskoslovné. Vedle většinové podoby šel, shodné se spis. jazykem, byla zachycena i její zdloužená podoba šél, dále analogická slez. varianta šol, vzniklá příklonem k jiným slovesům na -ol, kde je samohláska o náležitá (souvisí s výslovností ł, která byla zřejmě labializovaná, a tento rys anticipovaly předchozí vokály), a střm. varianta šil (s okrajově zdlouženou obměnou šíl). Tuto podobu považujeme za samostatnou morfologickou variantu, protože ji ve střm. nář. patrně nelze vysvětlit hláskoslovnými procesy: zde sice v jiných pozicích běžně dochází k úžení é > í a k následnému krácení í > i, ale ne u é v zakončení kmene minulého, pokud se zde vyskytuje, jak o tom svědčí např. slovesa utřél, hořél apod. Změna šel > šil snad nějak souvisí s výskytem  v centrální části střm. nář., jehož pravidelný rozsah (viz PRO F1) se až na drobné okrajové odchylky shoduje s rozsahem participia šil. Nelze vyloučit, že tato podoba napomohla rozlišení s příčestím šl ‚šil‘. Nepochybně zde také působily tvary příčestí typu prosil, jak to předpokládáme v téže oblasti u více či méně sporadicky doložených podob klečil a večeřil.

3                 Na většině Čech a Slezska a na jz. Moravě byla zachycena podoba šel. Tato podoba se na většině vm. nář. a ve stř. části střm. nář. vyskytuje ve zdloužené podobě šél. Ve stř. části slez. nář. (tedy na jiném území než u položek měl, chtěl) se nesoustavně objevuje varianta šol, která byla ojediněle zachycena i na Kopanicích. Z centrální části střm. nář. se dokládá podoba šil (na záp. okrajích areálu i šíl).

Podoba šel proniká do mluvy měst ležících v oblastech s jiným tvarem příčestí.