dobou, která však patrně vznikla analogickým vyrovnáváním se slovesy typu mazal, dělal (je však také možné,
že psl. sloveso *klečati se přetvořilo na stč. klečěti – stejně jako slovesa ležěti, seděti, visěti apod.; pak by vm.
a svč. klečal byly sekundární novotvary), a c) podobu klynčol, kde je v kořeni zachována rozložená nosovka
(k psl. kořeni *klęk-) a kde v kmenotvorné příponě došlo k analogickému vyrovnání s tvary typu m’ol, věďol,
chťol. Za samostatnou morfologickou variantu považujeme i podobu klečul, srov. ČJA 4-369 utřel.

Kromě uvedených morfologických diferencí jsou na mapě představeny i rozdíly hláskoslovné: podoby se zdlouženou samohláskou, tj. klečél a klečál, a podoba vzniklá úžením é > í klečíl a následným krácením zúženého í > i klečil (příčestí klečil na Hané lze patrně považovat i za morfologickou variantu vzniklou přechodem slovesa ke vzoru prosí, viz ČJA 4-370 večeřel, pro zjednodušení ho však zobrazujeme stejným symbolem jako slez. podobu vzniklou zřejmě úžením a krácením).

3                 Podoby na -al/-ál zaujímají u této položky výrazně menší území než u položek předchozích (viz ČJA 4-370 večeřel, ČJA 4-371 pouštěl), pokrývají jen necelou oblast vm. dialektů (bez jejich širokého záp. okraje a vých. Vsetínska). Na sev. a již. okraji tohoto areálu se užívá podoby s krátkou kmenotvornou samohláskou klečal, na větší střední části podoby zdloužené klečál.

Podoba klečal byla odděleně zaznamenána také v příhraničním pruhu při svč. okraji.

V čes.-pol. přechodových nář. byla zachycena varianta klynčol a již. od Ostravy podoba klečul.

V ostatních částech zkoumaného území se objevují podoby na -el. Většinu Čech (bez záp. a sv. okraje) pokrývá podoba klečel, shodná se spis. jazykem, ve střední části střm. nář. a na záp. okraji vm. nář. se užívá podoby klečél, na Domažlicku zúžené podoby klečíl a sporadicky ve Slezsku zkrácené obměny klečil, jež byla ojediněle zachycena i v centrálním úseku střm. nář.

Ve většině měst byla zapsána podoba klečel. V oblastech, kde je ve venkovském okolí jiná podoba, se objevuje jako dubletní.

4    klečal  stč., sloven. kľačal, pol. klęczał, hluž. klečał

klečel  Jg, Tk, MČ

5    klečel Po 1, Ju 3–5, Ru 2–4 — kléčel Ju 1, 2, 4 — klečéł Ju 7 — klečál Ru 5 — klečáł Ju 7

6    ASJ II 292:261

7                 U položky seděl nejsou z Moravy doloženy podoby se zakončením -al, popř. -ál, už stč. tvar byl seděl. Podoba seďal však byla zachycena v svč. příhraničním pruhu, a to v ještě poněkud větším rozsahu než klečal, a navíc v čes.-pol. přechod. pásu se objevuje pouze varianta seďol. Tyto podoby lze vysvětlit jen jako novotvary, vzniklé snad příklonem k typu mazal, dělal, příp. m’ol, věďol, chťol. Ostatní změny (dloužení kmenotvorné samohlásky – seďél, úžení – sedíl a následné krácení – sedil) jsou provedeny v přibližně stejném rozsahu jako u položky klečel, na stejném území jako klečul byla zachycena varianta seďul. Mezi Roudnicí a Mladou Boleslavi a také na sz. okraji slez. nář. se objevuje obměna s vkladným -j- sejděl.

Pokud jde o položku slyšel, o rozsahu podob slyšél, slyšíl, slyšil, slyšal, slyšol a slyšul platí přibližně totéž, co bylo řečeno o odpovídajících podobách u položky seděl (slyšati, slyšal přešlo podle Mch pod vlivem viděti, viděl ke vzoru trpět; nelze však vyloučit ani vliv přehlásky). Na rozdíl od ní se však ojediněle objevují i mor. podoby na -al/-ál, a to na nejsevernějším okraji vm. nář. (b. 701, 721) slyšal a poněkud jižněji (b. 722–724) slyšál. Lexém slyšet nedosahuje až k jv. okraji zkoumaného území a na jih Jablunkovska, byl zachycen jen po linii Mikulov – Kyjov – Uherský Brod (za touto linií se v návaznosti na sousední slovenské území objevuje jen sloveso čut s příč. min. čúl, které je doloženo jako dubletní i západně od této linie na většině území vm. nář., přibližně v rozsahu podob na -al u položky klečel).

Či