369      utřel příč. min. sg. m. (322)

1    M         (h)utřel — (h)utřél — utříl (též 442) — utřil (též 62)

utřoł 815

utřuł 812, 823, 824

votřel

2                 Uvedené příčestí minulé bylo zkoumáno v kontexu „utřel nádobí“. Byl zachycen rozdíl ve využití dvou rozdílných prostě vidových předpon utřel × otřel a diference v kvalitě i kvantitě kmenotvorné samohlásky, které považujeme jednak za hláskoslovné (utřel × utřél × utříl × utřil: dloužení e > é, úžení é > í a následné slezské krácení í > i), jednak za morfologické (utřel × utřol × utřul). Ve střm. nář. se zúžená podoba (utříl, popř. utřil) nevyskytuje, přestože jinak jde v této oblasti o víceméně pravidelnou změnu, shodující se s PRO E5. Svědčí to patrně o původně menším rozsahu dloužení e > é a o jeho novodobém rozšíření do oblasti střm. nář. až po provedeném úžení é > í.

Podobu utřol (stejně jako např. hořol, šol, chťol a další) a také utřul považujeme za samostatné morfologické varianty. Podoba utřol mohla vzniknout příklonem k typu dostol (srov ČJA 4-365 dostal), kde je samohláska o povětšinou náležitá, vzniklá pravidelnou změnou á > o (viz PRO E8). Nelze ani vyloučit, že podoby utřol a utřul vznikly předjímáním zaokrouhlené výslovnosti z následujícího ł, .

3                 Na většině zkoumaného území se užívá podoby utřel, shodné se spis. jazykem. Varianta se zdlouženou kmenotvornou samohláskou se vyskytuje jednak na Moravě ve stř. části střm. nář. a na většině vm. nář. (utřél), odkud patrně původně přesahovala i do větší části Slezska (bez Opavska, záp. Ostravska a pruhu obcí při jz. okraji slez. nář.), jak o tom svědčí podoba utřil, jednak na širším Domažlicku (utříl).