366      dělal příč. min. sg. m. (974)

1    M         ďelal — ďeal — ďal 103 — ďál — ďelál (ďell 609, 626, 628, 629, 639) — ďełoł 823, 824 — ďeál

2                 U této položky se kromě lexikální diference (dělal × robil) ve Slezsku, která nebyla předmětem našeho zájmu, a dloužení samohlásky -a- v zakončení kmene minulého (rozdíl dělal × dělál) projevují ještě další rozdíly, a to vypouštění kořenné souhlásky -l- zřejmě z disimilačních důvodů (děal, děál) a dále stahování -ea- > -á-, čímž dochází k setření morfémového členění. V oblasti podoby ďál tedy -á- zřejmě není z pův. dělál.

3                 Území čes. národního jazyka se člení do tří základních areálů. Podoba dělal, shodná se spis. jazykem, pokrývá jako výhradní výraz jz. polovinu Čech a oblast sev. od Prahy s Roudnickem a výběžkem k Mladé Boleslavi, jz. Moravu a pruh obcí mezi Jihlavou a vých. Novoměstskem, sev. část střm. nář. s centrem na Prostějovsku, pomezí vm. nář. – slez. nář. a jv. okraj vm. nář. Z ní odvozená a stažená varianta ďál se vyskytuje zhruba v sv. polovině Čech s výběžkem přes Prahu na Lounsko; v celém tomto areálu a rovněž v záp. polovině oblasti lexému robit ve Slezsku se více či méně rozptýleně vyskytuje i participium dělal. A konečně ve většině vm. nář. a ve stř. části střm. nář. byla zachycena podoba dělál, na niž pak na severu navazuje malá oblast obměny děál na záp. Boskovicku (ta se rozptýleně a jako dubletní objevuje i jinde, zejména mezi Kolínem a Novou Pakou), která přechází mezi Boskovicemi a Zábřehem v podobu děal.

Ve městech je situace zpravidla shodná s venkovským okolím. V oblasti podoby dělál se v městské mluvě objevuje jako dubletní obvykle i dělal.

4    dělal  stč., Jg, Tk, MČ

5    ďelal Ju 3–6, Ru 2 — ďál Po 1, Ju 1–4, Ru 4 — ďelál Ru 5 — ďełáł Ju 7

6    ASJ III 407, OLA 2093

Či