ČJA 4
364 plít inf. (1122)
1 M plít — plejt — pléť — plet (též 08, 13)
plevat
2 Sledoval se inf. slovesa plít (stč. pleti, plevu, pův. první třída) a jeho přechod z třetí slovesné třídy do páté (plevat). Stč. pléti, plevu bylo nahrazeno novějším pléti (plíti), pleju. Na malé části zkoumaného území došlo naopak k přitvoření novějšího inf. plevat (podle plevu, plevám).
Nemalé jsou také rozdíly v kmenové samohlásce: Vedle archaického plét a úžením vzniklého plít se dokládá též „nadměrná“ diftongizovaná podoba plejt; ta byla nepochybně podporována tvary ind. préz. pleju, pleješ, … Forma plet ukazuje na starou mor. krátkost v dvouslabičných slovech, na části svč. dialektů může být analogická podle příč. min. a ind. préz. (plel, pleje).
3 Forma plít je charakteristická pro jzč. a střč. nář. (mimo vých. Ledečsko a oblast sev. od Prahy). Podoba s diftongem ej (plejt) vytváří ucelený územní celek v záp. polovině svč. nář., na přilehlém okraji střč. nář. a na Vysokomýtsku. Zpravidla dubletně vedle plít se vyskytuje ještě na okraji záp. Čech a na území mezi Čes. Budějovicemi, Táborem a Jindřichovým Hradcem. Tvar plet zahrnuje téměř celou Moravu a Slezsko, dále přesahuje na vých. okraj střč. nář. a do vých. úseku svč. dialektů.
Forma plét se dochovala pouze na malém území Valašska.
Novotvar plevat vytváří dva menší areály; jeden se nachází v náchodském výběžku, druhý na FrýdeckuMístecku.
Ve městech v Čechách se u ml. generace šíří forma plejt, v mor. pohraničí forma plít, shodná se spis. jazykem.
4 plít Jg. Tk. SSČ, sloven. plieť
plét stč., Jg
plet pol. pleć, luž. plěć
plevat pol. plewić, luž. plěwać
5 plít Ju 3, 5, Ru 2 — plit Ru 3, 4 — plet Po 1, Ju 2, 4, 6 — pleť Ju 7 — plejt Ju 1, 3
6 AJŚ 1474
Bh
