zebat — zábat 206, 208 (zabat 715, 83)

ozíbat — ozábat (oz’o- 824–829, ozjabac 755) — oźumbat 831–834, -ž- 835, 836

uz’ibac’ 820 (uz’iebac’ 801) — uźobać 818, 830 (uz’abac’ 819)

2                 Sloveso zábst, pův. náležící do 1. třídy, mělo málo pravidelnou flexi (inf. ziebsti, ale 1. os. zabu), v kořeni byla pův. nosová samohláska, a navíc inf. končil na delší skupinu souhlásek (-bst), proto v nářečích došlo k četným analogickým vyrovnáváním (ve prospěch přehlasovaných nebo nepřehlasovaných střídnic za nosovou samohlásku) a k zařazení slovesa do jiné, produktivnější slovesné třídy (zábnout analogicky podle sloves typu tisknout, zebat podle ind. préz. zebu, ozíbat analogicky k zíbst).

Kromě rozdílů v zařazení do tříd (např. zábst × zábnout) lze u tohoto slovesa sledovat i slovotvorné diference, tj. tvary s předponou a bez ní a rozdíly v předponě (např. zábst × zábnout × ozábat × uzíbat), a též rozdíly v kořenné samohlásce. Pův. nosovka se v nářečích reflektuje jako nepřehlasované -á- (ve Slezsku jako a, o, např. zábst, zábat, o’zabat, oz’obat), jako přehlasované a monoftongizované í < ie (zíbst, ozíbat), diftongizované ej (zejbst), jako diftong ie (uziebat) nebo jako rozložená nosová samohláska -um- (ozumbat), srov. příslušné kapitoly v ČJA 5.

Pravidelné regionální změny jako í > i, i > y, zakončení na -t × -ť zde nesledujeme. Souhláska z před střídnicemi za pův. ę (tedy před a, o, srov. oz’abat) se realizuje stejně jako před ě, srov. PRO D5bcd.

Spis. jazyk kodifikuje tvary zábst, zábnout. Je pozoruhodné, že se druhý z nich v našem nář. materiálu dokládá jen z jediné venkovské lokality.

3                 Z hlediska morfologického je závažný rozdíl v zařazení do různých tříd, výrazný je také rozdíl slovotvorný. Celé Čechy a větší, záp. část Moravy zhruba po linii Moravský Beroun – Kyjov mají uvedené sloveso v tvaru bezpředponovém a 1. třídy (zíbst, zábst), vých. Morava a Slezsko se odlišují tvary až na výjimky předponovými a začleňujícími sloveso do třídy první nebo páté (např. zebat, ozabat, ozíbat, uzibat).

Jen na mikroareálu jz. od Kroměříže, na rozhraní mezi tvary zíbst a ozíbat, se tvoří bezpředponové formy zebat, zabat, dále na východ převládají tvary s předponou o- (přehlasované ozíbat – stř. a sev. úsek vm. nář. a záp. podskupina slez. dialektů, nepřehlasované ozábat/ozobat – vých. podskupina slez. nář., s rozloženou nosovkou ozombat, ozumbat – přechod. nář. čes.-pol.). Na malý sev. okraj Opavska (vč. lokalit na území Polska) se omezuje forma s předponou u- (uz’iebat, uz’abat, uz’obat).

Přehlasovaná podoba zíbst pokrývá rozsáhlé územní celky v záp. a jz. Čechách, dále na sv. okraji Čech a na celé stř. a již. Moravě (mimo Holešovsko). Nepřehlasovaná forma zábst je na zbylém území Čech a na jz. výběžku Moravy.

Pro čes. a zm. města je charakteristické šíření tvaru zábst, shodného se spis. jazykem; v sm. pohraničí a ve městech na vých. Moravě a ve Slezsku se hojně vyskytuje inf. zebat.

4    zábst  Jg.Tk, SSJČ

zíbst  stč. ziebsti, Jg

zábnout  Jg, SSJČ

zebat  pol. ziębić

ozíbat  luž. wozybać

ozábat  sloven. oziabať

5    zápst Po 1, Ju 1–5, Ru 2–5 — zípst Po 1, Ju 6 — ozíbať Ju 7

6    —

Bh