ČJA 4
361 mít inf. (2468)
1 M mít — mit — mňet
mat 755, 757
2 U nář. podob infinitivu nepravidelného slovesa mít byla zachycena především diference mít × mět, daná tzv. mor. krátkostí v původně dvouslabičných infinitivech (v důsledku toho nemohlo dojít ke změně ie > í). Tento stav mohl být také podpořen shodou samohlásky tvaru příčestí minulého měl.
Zeměpisný rozsah krácení kořenné samohlásky í > i (tj. mít > mit) je menší, než zachycuje mapa PRO A1cd, ale ve srovnání s rozšířením podoby chtit (srov. ČJA 4-362 chtít) je větší.
Ojediněle doložená morfologická obměna mat navazuje na sousední slovenštinu.
3 Záp. část zkoumaného území pokrývají areály podob mít a mit, na vých. části (tj. na celém území Moravy bez jejího jz. okraje a ve Slezsku) byla zaznamenána obměna mět; dubletně byla zapsána ještě na Náchodsku, Vysokomýtsku a širším Jihlavsku.
Forma mít je jako nedubletní doložena z jzč. nář. a přilehlých oblastí ve střč. nář. (zasahuje až k Roudnici nad Labem a ke Kolínu); dubletně s podobou mět byla navíc zachycena na území mezi Svitavami a Brnem.
Obměna mit vytváří velký areál v svč. nář. s přesahem do střč. nář. (zejména k Praze), na západě a východě tohoto areálu často v dubletě s podobou mít. Dále pokrývá jz. část Moravy.
Varianta mat byla zaznamenána v kopanič. nář.
Situace ve městech zhruba odpovídá venkovskému okolí; především do mluvy mladší generace proniká podoba mít, na Moravě i mit.
4 mat sloven. mať
mět pol. mieć, hluž. měć
mít stč. jmieti, Db i Tk míti, MČ
5 mít Ju 3, Ru 1–3 — mit Po 1, Ju 1, 2, Ru 4 — mňet Ju 6, Ru 5 — m’eť Ju 7
6 OLA 1494
Ir