358      muset inf. (2472)

1    M         muset — moset (o,  < u) — moset (též mošet 457) — mušet

musit — mst — mušit (též mušít 303, 304)

2                 Položka byla zaměřena na rozdíly v zařazení modálního slovesa cizího původu buď k typům trpět / sázet (muset, mušet), nebo k typu prosit (musit, mušit). Na mapě jsme rovněž zachytili hláskové varianty mušet, mušit. Ty jsou analogií dotvořeny k starším tvarům 1. os. sg. ind. préz. mušu.

Na větší části vm. dialektů se běžně vyskytuje fonetická obměna moset. Samohláska o zde ukazuje na rozdílný reflex za cizí hlásku v přejímaném slově (sthn. muo3an). V střm. dialektech jde však o realizaci změny u > o, , předpokládáme tedy, že nář. formy moset, mset vznikly ze staršího muset, srov. PRO D2b.

Střm. obměna mst vznikla pravidelnými hláskoslovnými pochody ze starší podoby musit, proto je mapována pod tímto symbolem, srov. PRO D2a, F1.

Ve spis. jazyce jsou formy muset, musit synonymní, v nářečích byla podoba musit zachycena výjimečně.

3                 Většinová je podoba muset, forma musit je doložena naším výzkumem jen z několika měst (tam jde o nové přejetí ze spis. jazyka), z Novoměstska a z Náchodska. Obměna mušit vytváří pouze malý areál na okraji záp. Čech (záp. od Plzně a Rakovníka). I tam je výskyt uvedené formy často dubletní vedle hláskové varianty mušet. Ta je charakteristická pro rozsáhlou oblast zahrnující téměř celé území jzč. nář. (bez vých. části Táborska) a pro přilehlý záp. úsek střč. dialektů. Zejména na sever a východ od Strakonic se užívá vedle uvedeného tvaru dubletně i formy muset, jež je obvyklá na celém ostatním území.

Varianty s kořenným mo-, popř. m- (z pův. mu-) pokrývají centrální úsek střm. dialektů a dále zejména Brněnsko, vých. Třebíčsko a Znojemsko.

Jiného původu je moset na Holešovsku a v již. části vm. dialektů po Vsetín.