357      zapomenout inf. (1738)

1    M         zapomenout

zapomňet — zapomjet — zapom’et — zapumňeć

zapomňic’ 827–829

2                 Mapa zachycuje rozdíl v zařazení slovesa zapomenout k druhé (zapomenout) nebo čtvrté (zapomnět) třídě. Na části území se začlenění netýká jen infinitivu, vedle zapomnět (jako trpět) je také zapomím, zapomíš… (jako trpím…). Na mikroareálu ve Slezsku se dotvořil k těmto tvarům i infinitiv zapomnít.

Spis. jazyk má podoby obě, ale forma zapomnět je hodnocena jako zastaralá nebo nářeční. Ind. préz. má tvary jen podle sloves 2. třídy, spis. tedy jen zapomenu. V starším psaném jazyce se vyskytovala také podoba zapomnít.

Dnešní nář. stav ukazuje na kontaminaci dvou různých sloves: pomęnǫ pomęnǫti (> pomanúti > pomenout) a pomьnjǫ pomьněti (> pomnieti > pomnít; pomnět).

3                 Celé Čechy a záp. Morava mají formu zapomenout. Ta patrně vlivem spis. jazyka proniká poměrně hojně i dále na východ (zejména do střm. nář. a do oblasti styku slez. a vm. dialektů) a vyskytuje se tu zpravidla jako mladší varianta vedle formy zapomnět, jež je pro tradiční dialekty Moravy charakteristická.