ČJA 4

352      žnout inf. (1062)

1    M         žnout (žnyć 831)

žít (í: jen PRO A1b) — žat — žát 721, 722, 739, 740, 747–749 — žuňć 833–836

2                 Mapa zachycuje rozsah nář. přechodu starší podoby infinitivu slovesa žít k slovesům typu minout (žnout). Repertoár různých nář. forem tohoto slovesa se neliší od repertoáru slovesa začít (srov. výše). Zeměpisné rozšíření jednotlivých podob je však poněkud odlišné.

3                 Základní protiklad tvoří inf. žnout × žít (s obměnami žat, žunt).

Forma žnout zabírá oblast svč. nářečí s přesahem až na Roudnicko, do okolí Prahy a k Benešovu, zasahuje též na jz. Moravu až po Brno a na severu na Zábřežsko. Odděleně se poměrně často vyskytuje ještě na jihu Čech. Zde je však uvedená forma vždy dubletní vedle žít. Kompaktní územní celek tvoří rovněž ve slez. nář. Roztroušeně se jako novější dubleta nachází porůznu také na stř. a již. Moravě.

Starobylý tvar žít zabírá jz. polovinu Čech a odděleně zejména stř. část střm. nář. (zde v pravidelně krácené obměně). Jako dubletní se vyskytuje vedle běžnější formy žnout na širším Novopacku.

Podoba žat je charakteristická pro vm. nář. se značným přesahem na západ do sousedních nář. střm. a do již. úseku nář. slez. Sev. okraj Valašska se vyděluje podobou žát. Forma žunt je běžná zejména na Jablunkovsku.

Výzkum této položky byl realizován také ve městech, ale pouze u starší generace, tedy ne v pohraničí. V mluvě většiny měst převládá tvar žnout.


4    žnout  Tk lid., SSJČ, luž. žnyć, žnjeć

žít  stč. žieti, Jg, Tk, SSJČ, luž. žeć

žát  SSJČ zast.

žat  SSJČ zast., sloven, žať

žunt  pol. žąć


5    žnout Po 1, Ju 1–4, Ru 4 — žňout Ru 3 — žít Ju 5, Ru 2 — žat Ju 6, Ru 5 — žať Ju 7

6    SSA 12.38

Bh