350      hořet inf. (219)

1    M         hořet (goreć 831–833) — hóřet

hořít

hořat — horat (huorac’ 801)

2                 Položkou se sleduje přecházení slovesa hořet od 4. třídy vzor trpět do 5. třídy (horat, horá), do 1. třídy (hořat, hore) nebo do 4. třídy vzor prosit (hořít, hoří). Posledně jmenovaný tvar vznikl integrací slovesného základu infinitivu podle préz. tvarů (hořít podle hořím, hoříš…, srov. ČJA 4-347 večeřet).

Výchozí formou je *goreti, jejímž pokračováním je tvar hořet. Slez. horať se přiřadilo k slovesům 5. tř. typu volat (horat – hora), jm. hořat je analogické podle nepřehlasovaných nář. tvarů typu věšat. Poměrně malý rozsah „nepřehlasovaných“ forem (hořat, horat) plyne právě z jejich jiného, tj. analogického původu.

Vedle těchto morfologických diferencí je na mapě postižen také rozdíl hláskoslovné povahy, totiž podoba hóřet (proti hořet).

3                 Téměř na celém zkoumaném území je běžný tvar inf. hořet, shodný se spis. jazykem, ve vých. úseku svč. nář., na Mladoboleslavsku a Roudnicku s přesahem až ku Praze v hláskové obměně hóřet. Zvláštní formou se vyděluje celek slez. nář. (bez přechodových nář. čes.-pol.). Zde sloveso přešlo důsledně do 5. třídy a má podobu horat (3. os. horá). Uvedeného tvaru se tu nezřídka užívá vedle formy hořet, přejímané vlivem spis. jazyka. Na větší části Slovácka je pruh obcí se slovesem hořat (hořál, ale hoří, řidč. i hore). Na oblast Chodska je omezena podoba inf. hořít.

V mluvě mladé městské generace se bez výjimky vyskytuje podoba shodná se spis. jazykem (hořet). Hlásková varianta hóřet v oblasti souvislého venkovského výskytu ve městech přetrvává.