349      sklízet inf. (1052)

1    M         sklízet (sklézet 650, 651, 665) — sklózet — skliďet

sklízat (skliďat 607, 609, 614) — sklúzat (sklózať 682, -dzat 748, 750, 801, 807, 808, 815, 819–822,
826–836)

kliďit — klíďit — kludit 803, 818, 823

kliďet 603, 611–613

2                 Položkou se sledovaly rozdíly ve formě infinitivu slovesa sklízet (sklízet podle 4. tř. typ sázet, klidit typ prosit, klidět typ trpět nebo podle tř. 5. – sklízat). Kromě uvedeného rozdílu věnovali jsme pozornost také rozdílu slovotvornému (předponové sloveso sklízet × nepředponové klidit, klidět) a rozdílům hláskoslovným (klídit × klidit, sklí- × sklú- × skló-, o nich viz ČJA 5. Realizaci fonému dz evidujeme jen v oddíle 1 M, protože jeho úplný rozsah na uvedeném slovese nelze zachytit. Na vých. Moravě je sloveso sklízet ve významu ‚sklízet, svážet obilí z pole‘ méně obvyklé, a proto v některých lokalitách zápis schází. (V uvedeném významu se častěji uplatňují slovesa svážet, schraňovat, schovávat.)

Jako spisovné jsou kodifikovány formy sklízet, klidit, druhé sloveso je hodnoceno jako poněkud zastaralé.

3                 Na většině území byly zapsány útvary s předponou. V Čechách a na záp. polovině Moravy převažuje forma sklízet (i v svč. dialektech jen s nezkrácenou kořennou samohláskou), ve stř. úseku střm. nář. v hláskoslovné obměně sklózet (ze staršího sklúzet po změně ú > ou > ó). V podstatě na vm. a slez. nářečí je omezena nepřehlasovaná archaická forma sklúzat. Varianta s přehlasovaným kořenným -ú- (sklízat) je hlavně na záp. okraji vm. nář.