ČJA 4

344      kvést inf. (1360)

1    M         kvíst (kvýsť 682, 702) — kvést — kvest (kvjest 636, 637, kvjést 746)

kvíct (též 63) — kvéct — kvjéct 733–735, 75 — kvect — kvject (kject 303, 304) — kvejct 242, 243, 252–254
(kvjejct 242)

kvíc 108,125, 205, 210 (kvjec 303, 327, 331)

kvitnoutkvjetnout 721, 738, 747, 814 — kfitnyť

2                 Mapa zachycuje vedle rozdílu morfologického (přechod sloves od první třídy k třídě druhé: kvístkvitnout) také výskyt zakončení na -ct (jde o sloveso se souhláskou t v slovním základu, srov. úvodní pasáž). Stranou naší pozornosti nezůstaly ani rozdíly v samohlásce slovního základu, např. kvéct × kvíct. Formy kvíst (kvíct) jsou původní, novější kvést (kvéct) vzniklo vyrovnáním podle náležitého tvaru přič. min. kvetl, rovněž podoby s kvj- (kvject, kvjest, kvjec) jsou analogické (asi podle slova kvjet). Forma kvejct pochází patrně z formy kvect, viz ČJA 4-340, nelze vyloučit ani diftongizaci formy kvíct. Podoba kvíc vznikla z kvíct odsunutím koncového -t.

3                 Forma kvíst se uchovala na větší části svč. nář. (bez Mladoboleslavska), na Ledečsku, v střm. dialektech zhruba od řeky Svitavy na východ po záp. hranici vm. nář. (na stř. Moravě ovšem s pravidelně krácenou samohláskou í). Ve vm. dialektech se užívá podob na -st (kvést) zejména ve střed. úseku a spíš ojediněle též na sv. Kyjovsku. Z teritoria mezi Boskovicemi a Brnem a z mikroareálu záp. od Kyjova pocházejí doklady na formu kvest.

Podoby s -ct (kvíct, kvect, kvéct) jsou rozšířeny na větší části Čech a na záp. Moravě zhruba po řeku Svitavu. Dále se běžně vyskytují v menších oblastech na Valašsku, Zlínsku a Kyjovsku; zde nejčastěji v podobě kvéct. Jzč. nářečí jsou charakteristická podobou s krátkou kmenovou samohláskou kvect. V záp. Čechách, v záp. úseku střč. nář. a v mikroareálu na jih od Českých Budějovic je doložen tvar kvject, sv. od Břeclavi v obměně kvjéct.

Podoba kvíct vytváří souvislejší oblasti na záp. okraji Čech, sv. od Mladé Boleslavi, dále na Kolínsku a odtud pak v pruhu k Jindřichovu Hradci a konečně na celé záp. Moravě až téměř k řece Svitavě.

Ze záp. a sev. okraje Čech jsou ojediněle doloženy podoby kvíc. Na Benešovsku výrazně vystupuje malá oblast podoby kvejct.

Slovotvornou obměnou kvitnout (v nář. realizacích kvitnúť, kfitnuť) se vydělují slezská nář. a část kopaničářských nář. Malý rozsah má forma kvjetnúť na rozhraní slez. a vm. nář. a forma kvitnyt (kfitnyć) na Jablunkovsku.

Situace v městské mluvě je namnoze shodná s nář. okolím, zvl. u ml. generace se uplatňuje tvar shodný se spis. jazykem – kvést, na Moravě a ve Slezsku též v krácené variantě kvest. V zč. pohraničí mívá nezřídka i podobu kvéct.


4    kvést  Jg kvěsti, SSČ

kvíst  stč., Jg, SSČ hovor.


kvitnout  stč. kvitnútikvetnúti, sloven. kvitnúť, pol. kwitnąć, hluž. kćěć, kwětkować

5    kvíst Ju 1, 2, 4, Ru 4 — kwíst Po 1 — kvíct Ju 3, 6 — kvéct Ru 5 — kvject Ju 5, Ru 2, 3

6    AJŚ 1470, SSA 5.41

Bh