ČJA 4

343      říci inf. (1754)

1    M         říct (řejct 713, řícti 445) — řéct (též 747)

říc — řec

řeknout (řoknuc’ 801) —  řeknyt 834–836

2                 Vedle novotvaru řéct (s obměnou říct), vzniklého z řéci (říci) působením frekventovaného zakončení ostatních sloves na -t, byla zaznamenána ještě podoba s nulovou koncovkou řéc (řec), popř. říc.

Závažný je přechod slovesa v inf. do 2. slovesné třídy, srov. tvary řeknut, popř. řeknyt (na základě příčestí; řeknyt podle příčestí řeknyl, to podle kryl). Tento jev na mapě upřednostňujeme.

Na mapě pomíjíme rozdíl v zakončení -t × ; ten je postižen na mapě jet a v PRO D5cd. Nezakreslujeme ani kvantitativní rozdíly v kořenné samohlásce tvaru říct; v Čechách naprosto dominují nekrácené podoby, na Moravě je krácení zcela ve shodě s rozsahem postiženým v PRO A1b.

Ve vých. pruhu Slezska je vedle řeknuť běžný jiný lexém, totiž povědět; ten nemapujeme.

3                 Oblast výskytu formy říct je rozsáhlá. Zabírá celé Čechy a Moravu po záp. hranici vm. nář., na Kyjovsku a na sev. Břeclavsku ji dokonce přesahuje do vm. dialektů. Větší část vm. nář. a Frenštátsko se vyděluje neúženou formou řéct (řect), ze záp. Slezska se dokládá forma řec. Forma s odsunutým -t (říc) se vyskytuje také v Čechách, a to na Chodsku a rozptýleně rovněž v sev. polovině Čech.

Na větší části Slezska přešlo uvedené sloveso do 2. slovesné třídy a infinitiv nabyl podoby řeknut, v nářečí na Jablunkovsku řeknyt.

Do vm. a slez. měst proniká tvar říct, ve většině mor. měst dochází ke krácení (řict).

4    říct  stč. i Jg řéci, Tk říci, SSČ též říci

řec  pol. rzec, luž. rjec, rjeknyć

5    říct Po 1, Ju 1–6, Ru 2–5 — řeknúť Ju 7 — řeknout Ru 4

6    SSA 12.40. 12.41

Bh