342      moci inf. (2490)

1    M         moct (mocť 445) — muct — móct (též 714, 715)

moc — muc

most (must 608, 609, též mósc 755)

2                 Zakončení na -ci bylo u slovesa moci odstraňováno obvyklými způsoby jako u všech ostatních sloves tohoto typu. Uzemní rozsah jednotlivých novotvarů se však od ostatních případů značně liší. Navíc došlo ve vých. částech území k sekundárnímu dloužení kmenové samohlásky -o- (móct), popř. k její následné změně v -u- (např. muc).

Na jz. Moravě se infinitiv tohoto slovesa vyrovnal se zakončením sloves typu nést; jsou tam tedy běžné podoby most (must).

Ke koncovému -t × -ť srov. ČJA 4-34 jet.

3                 Téměř na celém území Čech a Moravy končí infinitiv uvedeného slovesa na -ct (moct). Na Valašsku vystupuje mikroareál formy se zdlouženou samohláskou móct, v stř. pruhu střm. nář. v podobě muct. Slezsko bez Frenštátska se vyděluje formou moc, v přechod. pásu nář. čes.-pol. obměnou muc. Forma moc je doložena ojediněle a vždy jako dubletní též z okrajů Čech a také z Holešovska.

Menší oblast, zahrnující Znojemsko a záp. Moravskokrumlovsko, vytváří forma most.

V městské mluvě je u ml. generace běžná forma moct, u st. generace na stř. Moravě zaznamenáváme částečnou shodu s venkovským okolím. Starší generační vrstva užívá dosud inf. zakončených i na -ť.