ČJA 4

341      péci inf. (486)

1    M         péct (pésť 728, 749) — pect — pejct — píct (pict 146, 153, pýcť 702)

pecťi 445

pec (též péc 757, pjéc 755) — píc 108, 117, 202, 327 — p’yc

2                 Sloveso péci patří k slovesům 1. tř. na -ci (končícím na psl. skupení *kti, *gti); tato slovesa se inf. tvarem odlišovala od všech ostatních. Tvar na -ci byl později vytlačován tvarem na -ct; ten vznikl analogií podle infinitivů ostatních sloves na -t.

Pův. tvary na -ci nejsou v nářečích vůbec doloženy. Hojněji jsou zastoupeny formy na -ct. Mezi nimi jsou výrazné starobylé rozdíly v kvantitě, popř. kvalitě kmenové samohlásky: péct × pect × píct. Jen z mikroareálu na jihu Čech pochází tvar pecti.

Kořenné -í- ve formě píct, vzniklé úžením ze staršího péct, podléhá na Moravě pravidelnému krácení, naopak v sv. Čechách je toto krácení naprosto výjimečné.

Hláskoslovný původ (diftongizace dlouhé i-ové samohlásky, souvislost s disimilací zubnic) má forma pejct. Patrně zde jde o jev vázaný na jistý morfologický typ; týž diftong se vyskytuje na stejném teritoriu i v infinitivech dalších sloves, srov. např. kvejct, přivejct, jejct.

Poměrně značné území zabírá také tvar s odsunutým koncovým -i: pec (péc, píc, p’yc).

Pravidelnou regionální obměnu -t × zde nesledujeme; srov. mapu ČJA 4-340 jet.

3                 Formy na -ct jsou rozšířeny na celém zkoumaném území mimo Slezsko. Největší územní rozsah má tvar píct. Zahrnuje území sv. poloviny Čech a Moravu zhruba po hranici vm. dialektů. Jz. polovina Čech se vyděluje obměnou pect, malou enklávu tvoří tato forma také na Novoměstsku. Tvary s dlouhou neúženou samohláskou v kořeni dominují ve vm. nář. (péct) a na Frenštátsku (zde ovšem v pravidelně krácené variantě pect). Forma bez koncového -i (pec) charakterizuje většinu slez. nář., v přechod. nář. čes.-pol. má hláskovou obměnu p’yc. V Čechách se zcela ojediněle na samých okrajích objevuje také podoba píc. Z Benešovska je doložena rovněž hlásková obměna pejct.

Mluva ve městech se do jisté míry shoduje s nářečím venkovského okolí. Proniká do ní tvar péct, shodný se spis. jazykem; děje se tak zejména v pohraničních městech. Zvláště v zč. pohraničí je u mladé generace častý též inf. v podobě píct.

4    péct  stč., Jg, Tk u obou péci, SSČ též péci, sloven. piecť

pec  pol. piec, luž. pjec

5    píct Po 1, Ju 1–4, 6, Ru 4 — péct Ju 7 — pect Ju 5, Ru 2, 3

6    ASJ II 281:251b, SSA 12.40, 12.41

Bh