ČJA 4
34 deště gen. sg. m. (1553) —
1 M dešťe — dišče
dešču — díšču
dešča — déšča — díšča
2 Vedle územního rozsahu morfologických forem (zakončení na -e × -a × -u) postihuje mapa také rozšíření tvarů s dlouženou, popř. dále zúženou kořenou samohláskou (déště; dýště, dýšťu, dýšťa). Nesledujeme rozdíly -šť × -šč (PRO E1), í × i (PRO A1b) a é × e (PRO A1a). K obměnám koncovky -u srov. PRO D2abc.
Prachaticko a Českobudějovicko se ostře vydělují jiným lexémem (prška nom. sg. f.).
3 Přehlasovaný tvar deště zabírá celé Čechy a sev. část Moravy; sleduje opět vých. hranici přehlásky, jak je zakreslena na mapě PRO E6. Tvary na -u se vyskytují od této hranice na východ, a to na velkém území záp. a již. Moravy až po linii Boskovice–Brno–Břeclav. Tvary s formantem -a zabírají ostatní části Moravy a celé Slezsko.
Formy se zúženou samohláskou v kořeni (dýšť-) se rozprostírají v širokém pásu téměř celé stř. Moravy, a to na západě zhruba od linie Šumperk – Boskovice – Třebíč – Znojmo, na východě po čáru Mor. Beroun – Zlín – Kyjov – Břeclav. Vm. nářečí se odlišují dlouhou, ale nezúženou samohláskou (déšťa).
Slez. nářečí mají tvary dešťa. Může tu jít o zachování staršího jazykového stavu (shodného s čes. dialekty), nelze však vyloučit krácení sekundárně zdloužených podob déšťa (běžných v sousedních vm. dialektech).
Téměř ze všech mor. měst se vedle podob shodných s venkovským okolím dokládá novější forma deště, v pohraničních městech je to forma jediná.
4 déšťa hluž. dešča, dešća
deště stč. též dště, Db, MČ
déště stč.
dešťu pol. deszczu, dżdżu říd.
5 dešťe Po 1, Ju 1–5, Ru 2–4 — déšču Ru 5 — díšča Ju 6
6 AJK 527
Bh
