339      nejezděte 2. os. pl. imp. (69)

1    M         nejezďete — neježďete (-ťe 438)

nejezďite (ňejez’dz’ic’o 801) — neježďite (-ď-; -ždžte 649, 657)

ňejezďijte

nejezďejte (též -zďéte 626) — neježďejte 717–720 (-žďéte 639–642, 661, 679, -ždéte 643, -ždžéjte 714, 715,
-žďžéjte 711)

2                 Tvar imperativu 2. os. pl. slovesa nejezdit se v nářečích liší jednak morfologicky, jednak hláskoslovně.

Morfologické rozdíly jsou dány především uchováním imp. zakončení -i-te (charakteristické pro slovesa pův. 4. třídy; nejezdite) proti analogickému -e(ě)-te (nejezděte). Příklonem k slovesům 5. slovesné třídy (typ dělat, imp. dělejte) vznikla jednak forma nejezdějte – od infinitivu jezdit, jezdět, jednak neježdějte (neježďéte apod.) – od infinitivu ježďat; srov. ČJA 1-169 věšet. Slez. varianta nějezďijte byla vytvořena analogicky podle bijte, nelze vyloučit návaznost na polštinu.

Většina uvedených tvarů má ještě variantu se skupením -žď- (příp. -ždž-), např. neježděte, neježdite, která vznikla vyrovnáním koncové souhlásky préz. kmene podle koncové souhlásky slovního základu trpných příčestí (ježděn).

Na mapě nesledujeme hláskovou změnu i >  v zakončení -ite (k ní srov. PRO D2a).

3                 Většina Čech s přilehlou částí Zábřežska, odděleně pak stř. a část sev. úseku vm. nář. s Holešovskem a vých. Prostějovskem se vyznačují imp. formou nejezděte, v již. Čechách a na sv. Prostějovsku variantou neježděte. V záp. Čechách a odděleně v nář. čm., ve většině nář. střm., v jv. části Slovácka, v sev. části Valašska a v slez. nář. kromě přechodových nář. čes.-pol. byla zapsána, zpravidla jako výhradní, forma nejezdite, v centrálním úse