337      sedněte 2. os. pl. imp. (1729)

1    M         sedňete (-ďň-; posedňete 102)

sedňite (-ďň-; se- 804–806, 823, 824, s’edňic’o 801)

sedňijte

2                 Ve tvaru imperativu 2. os. pl. slovesa sednout byly zaznamenány diference, které vyplývají především ze zachování pův. imp. zakončení -ě-te (sedněte) a z využití zakončení -i-te (sednite), které v pč. sloužilo k tvoření imp. tvaru 2. os. pl. od sloves 4. třídy (typ prosit – prosite a trpět – trpite). Z hlediska dnešního stavu jde vlastně o připojení koncovky -te k zakončení imp. 2. os. sg. na -i, tj. sedni – sednite (u zakončení ě-te alternuje toto -i s -ě). Formy s -ďň-, které vznikly v důsledku posunu místa artikulace, se vyskytují nesystematicky, proto nebyly mapovány. Výslovnostní dublety -dn-/-dň- jsou hodnoceny jako spisovné.

Základní imp. formy byly většinou zaznamenány se zvratným zájmenem, porůznu i bez něj, a to zejména ve vých. části svč. nář., Táborska a Strakonicka (sedněte) a ze záp. Čech a sz. Moravy (sednite). Zvratné zájmeno nebylo mapováno, k jeho podobám viz ČJA 4-246 si. Jako spisovné jsou hodnoceny tvary sedněte i sedněte si. Na mapě neregistrujeme ani změnu ve skupině dň, k ní viz PRO C1c.

Imp. sednijte vznikl podle imp. sloves typu bít (bijte) analogických přidáním j.

3                 Diference sedněte × sednite má do jisté míry charakter čes.-mor. protikladu.

Imperativ sedněte je s výjimkou Chodska a stříbrského ostrůvku většinovým výrazem v Čechách (v záp. Čechách byl u mladé generace jako novější zapsán dubletně s podobou sednite); doložen je též ze stř. a sev. úseku vm. nář. a z přilehlého Holešovska.

Forma sednite je charakteristická pro celou Moravu (kromě Holešovska a stř. a sev. úseku vm. nář.) a nář. slez. s výjimkou přechodových nář. čes.-pol., jež se vydělují variantou sednijte. Odděleně byla forma sednite zaznamenána také v záp. úseku jzč. nář.

Situace ve městech se shoduje s nář. okolím.