ČJA 4
330 podívej 2. os. sg. imp. (1605)
počkej (1710)
1 M poďívej (poďívij 301) — poďívéj 711, 715 — poďivej — poďvej — poďívé — poďivé (-) — poďiví 669–671, 673, 712 — poďívaj — poďivaj — podz’ivoj 827, 828
poďiv
2 Zjištěné nář. formy 2. os. sg. imp. slovesa podívat se diferencují jednak morfologicky (podívej × podiv), jednak hláskoslovně (četné obměny tvaru podívej).
Všechny zaznamenané podoby jsou odvoditelné ze staršího imp. na -aj. Formy na -ej reflektují příslušnost k 5. slovesné třídě, forma podiv novější příklon k slovesům 1. třídy typu brát – ber (zřejmě na základě infinitivního zakončení -at). K zúžené výslovnosti -ej na Chodsku srov. ČJA 4-327 umyj.
Hláskové diference jsou dány: a) změnou v koncovce aj > ej (např. podívaj × podívej); b) změnou á > o ve slez. nář. (podivoj) svědčící o starší podobě na -áj, srov. PRO E8; c) změnami koncovky ej > é (např. podívej/podivej × podívé/podivé, srov. PRO D1a; k rozdílu é × srov. PRO D1c); d) v čuháckých nář. pravidelnou změnou ej > é > í (podiví), srov. PRO D1b. V dolských nář. se vyvinulo koncové í ve formě podiví z pův. aj (> ej); příčiny mohou být buď fonetické, nebo může jít o důsledek míšení nářečí obyvatelstva, které mělo ej za ý(í), a mluvy přistěhovalců, v níž ý splynulo s í, srov. např. též formy nílepší ‚nejlepší‘, pěkníší ‚pěknější‘ aj.; e) krácením kořenného í (např. podívej × podivej, srov. PRO A1abd); f) nepravidelným dloužením samohlásky e před souhláskou j v koncovce (podívej × podívéj) a g) redukcí zkráceného kořenného -i- (poďvej).
3 Pův. imp. podívaj je zachován ve většině vm. nář. (kromě Kelečska a nář. dolských), obměna podivaj pak v záp. a již. podskupině slez. nář. a na vých. Vsetínsku.
V jzč. nář. a v jz. cípu Moravy byl zapsán imp. podívej, shodný se spis. jazykem; ten je doložen rovněž z Kelečska a z nář. dolských. Podoba se zkráceným -i- (podivej) zabírá zhruba svč. a střč. nář. s drobnými přesahy až do nář. jzč. a odděleně též vých. podskupinu slez. nář., obměna poďvej sev. část svč. nář. a sev. úsek mezi Vysokým Mýtem, Novým Městem na Moravě a Boskovicemi. Střm. nář. se vydělují formami podivé a podívé. Obměna podiví je typická zejména pro nář. čuhácká, podoba podívéj byla zachycena sev. od Kyjova.
Imp. podiv je doložen – většinou dubletně – především z široké oblasti již. Čech a dále z Kroměřížska, Valašska a již. podskupiny slez. nář., ojediněle i odjinud.
Situace ve městech se shoduje s nář. okolím. Vlivem spis. jazyka se navíc šíří forma podívej, v čes. a mor. zejm. pohraničních městech však také podoba podivej.
4 podívaj stč., sloven. podívaj, pol. i hluž. -aj
podívej Db, Jg, Tk, SSJČ
5 poďívej Ju 3, Ru 2, 3 — poďívej Po 1, Ju 1–5, Ru 4 — poďívaj Ju 7, Ru 5 — poďiv Ru 5
6 AJK 495, 496
7 Imp. počkej nebyla věnována samostatná mapa. Na celém zkoumaném území byly zaznamenány imp. odvozené od starší formy na -aj (počkej, počké, počkí, počkaj); jejich rozšíření je stejné jako u nář. ekvivalentů vycházejících z pův. formy podívej, viz výše. Na Prostějovsku a ojediněle na sev. Břeclavsku byla navíc zaznamenána forma počki, jež má imp. koncovku -i podle sloves, jejichž préz. kmen končí na skupinu souhlásek, např. mysli.
Situace ve městech se shoduje s nář. okolím.
Ši