329      lej 2. os. sg. imp. (255)

1    M         lí

li

lij (lyj 701,818, 830–834, 84)

lej (ej: jen PRO D1ac, lí 669–671, 677) — léj 711, 727, 737

2                 Nář. rozdíly v tvaru imp. 2. os. sg. slovesa lít (zkoumáno v podobě ne(roz)lej) dokládají diference lí × li × lij × lej. Hláskoslovný rozdíl lej × léj reflektuje nepravidelné dloužení samohlásky e před souhláskou j, srov. též ČJA 5-181 zloděj.

Ve formě lí je uchován starý imp. (k inf. líti). Tvar lij vznikl analogicky, příklonem k imp. typu pij, srov. ČJA 4-328 zabij, za podpory frekventovaných typů kupuj, dělej. Imp. lej je původní (k inf. léti); dvojí formy prézentu viz ČJA 4-311 leje. Tvar li je zřejmě dvojího původu: na části území vznikl patrně příklonem k imp. typu mysli, na části území snad i krácením pův. lí. Proti krácení starobylého -í části střm. nář. mluví výskyt krátké podoby v oblasti, kde ke krácení í nedochází.

Na mapě nebyly registrovány pravidelné změny koncovky -ej (viz PRO D1ac a ČJA 4-330 podívej; ke změně ej > é > í v čuháckých nář. viz PRO D1b).

Za spisovné jsou považovány formy lej i lij.

3                 Záp. a již. okraje jzč. nář. dokládají formu lí, záp. polovina Moravy a dubletně i vých. úsek svč. nář. tvar li. Vých. část slez. nář. se vyznačuje imp. lij.

Pro zbývající území čes. národního jazyka je charakteristická forma lej.

Situace ve městech je v podstatě shodná s nář. okolím, v některých městech v svč. nář. a na sev. Moravě byla vedle formy lej zapsána též forma li.