327      umyj 2. os. sg. imp. (319)

1    M         umyj (y: jen PRO F2a, umәj 747) — umýj

umi

umý (ý: jen PRO F2a) — (h)umej (hu- 307, 311, umij 301, 304, 312) — (h)umé (-) — umí 677 (omí 669–671, 673)

2                 Zjišťovaly se nář. diference v imp. formě 2. os. sg. slovesa umýt.

Zaznamenány byly rozdíly morfologické (umyj × umý / umej × umi) i hláskoslovné. Ve vm. a jč. nář. formě umý je už jen ve zbytcích uchována stará imperativní forma (po stažení). Varianta umi vznikla zřejmě příklonem k imp. formám sloves typu myslet (mysli), proto ji také zapisujeme s -i (navíc byla zapsána pouze v oblastech, kde se vyskytuje jen jedno i). Formy s koncovým -j (umýj a umyj) jsou výsledkem analogie podle imp. frekventovaných typů kupuj, dělej apod.

Imp. umej, umé a umí jsou náležitým hláskovým pokračováním staršího tvaru umý, srov. PRO D1abc, tvary umej a umé byly navíc podpořeny formou imp. dělej (dělé).

Na Chodsku a v manětínském úseku dochází k různému stupni velmi úzké výslovnosti samohlásky e v diftongu ej < ý (umej); formy zapsané s úzkým e (někdy až i) však vzhledem k nář. okolí i k situaci u jiných obdobných případů chápeme jako podobu umej, nikoli umyj.

3                 Celé Čechy a již. Moravu až k Mikulovu charakterizuje forma umej. Hlásková obměna umé je doložena pouze z části území vymezeného izoglosou PRO D1a; zapsána byla v sev. a stř. části střm. nář. s částí Holešovská a na Moravskokrumlovsku. Čuhácká nář. se vyčleňují náležitou hláskovou podobou umí.

Stará imp. forma umý je porůznu doložena ze stř. části vm. nář. a ojediněle též z již. Čech.

Varianta umi byla zaznamenána v čm. nář., zejména v jejich sev. úseku, dále na sz. Boskovicku, na Zábřežsku a odděleně v jv. úseku střm. a v již. úseku vm. nář.

Ve slez. a vm. nář. je rozšířena forma umyj, ve stř. části vm. nář. byla zapsána hlásková varianta umýj.

Městská mluva se shoduje s nář. okolím, do mluvy zvláště střm. měst proniká navíc imp. umi.